Již v sobotu přitom zavedly univerzální, desetiprocentní clo. Tato „základní sazba“ se týká prakticky všech zemí světa, s výjimkou například Ruska, Běloruska, Severní Koreje či Kuby, na něž už jsou uplatňovány americké sankce.
Zvláště výrazné je nové clo americké administrativy Donalda Trumpa uplatněné na dovoz z Číny. Činí 104 procenta, neboť administrativa nejprve v lednu a únoru rozhodla uvalit dohromady clo dvacetiprocentní, následně ještě 34procentní.
Když Čína odpověděla zavedením odvetného 34procentního cla na dovoz z USA, Spojené státy jí clo navýšily o dalších 50 procent. Dohromady tak jde právě o 104 procenta. Mimořádně vysoké clo na Čínu má značný potenciál rozbořit desítky let utužované symbiotické sepětí, které se stalo samou podstatou globalizace, jak se od 80. a 90. let minulého století rozvinula.
V rámci tohoto sepětí Spojené státy postupně zabředaly do stále hlubšího a hlubšího dluhu, na němž se stal chod jejich ekonomiky – a kupní síla stovek milionů amerických spotřebitelů – závislý. „Drogu“ dluhu dlouho Americe ve stále rostoucí míře ochotně poskytovala Čína. Mohutně totiž nakupovala americké vládní dluhopisy, takže se vypracovala na jednoho z největších věřitelů USA vůbec.
Poskytovala tedy Americe „drogu“, díky níž ovšem sama ekonomicky a posléze geopoliticky vyrostla. Američtí spotřebitelé – při nákupní chuti udržovaní z velké části „čínskou drogou dluhu“ – nakupovali zboží zhusta dovážené z Číny jako nikdo jiný. V rámci své závislosti si tak Spojené státy vypěstovaly také obří schodek v obchodě se zbožím právě s Čínou.
Tím, jak Čína geopoliticky vyrostla, a zatnula svaly, stala se ovšem Spojeným státům nedůvěryhodnou. Zároveň sama přestala Americe věřit. Podstatou současné globalizační krize – a Trumpova cla jsou jenom jedním z jejích projevů – je tedy fundamentální nedůvěra mezi USA a Čínou.
Spojené státy už Číně nevěří, že nezneužije jejich závislosti na ní, nejen v dovozu spotřebního zboží, leč třeba v oblasti dovozu strategickém – například v dovozu kovů vzácných zemin. Hrozbu z hlediska Washingtonu navíc pochopitelně představuje také právě obří pekingská držba amerického dluhu.
Pokud by se jej totiž Čína začala masivněji zbavovat, rozkymácí sice také sama sebe, ale americké ekonomice by zasadila těžký úder. Čína navíc Spojeným státům nevěří, že jí Amerika svůj dluh bude vždy ochotna splácet. Tato nedůvěra sílí zvláště po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022.
Hned v jejích prvních dnech fakticky Spojené státy zmrazily devizové rezervy Ruska v řádu stovek miliard dolarů, mající z velké části podobu západních dluhopisů. Peking tak v rostoucí míře hledá jiné způsoby, než jsou americké vládní dluhopisy, jak ukládat své peníze získané díky masivním obchodním přebytkům, které vykazuje nejen v obchodě s USA.
V době globalizační krize – či už rovnou deglobalizace – zkrátka popsané symbiotické sepětí USA a Číny nemůže dále fungovat. Vždyť, jak víme, právě ono bylo vlastní podstatou celé globalizace. Definovalo ji.
Globalizace se zásadně opírala o přesvědčení Západu, zejména Spojených států, že mu Čína nepřeroste přes hlavu. Toto přesvědčení však Spojené státy ztratily. A mimořádná celní sazba 104 procent na dovoz z Číny naznačuje, že definitivně…
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
