Dokonalá bouře, která se odehrává na trhu s americkými vládními dluhopisy, má přitom nejen poptávkově-nabídkovou dimenzi, ale politický a cyklický rozměr. Začněme hospodářským cyklem. Byl to před Vánoci Fed, centrální banka USA, kdo skrze jestřábí prognózu upozornil, že optimistická očekávání zabudovaná ve výnosové křivce pro roky 2025 a 2026 nejsou realistická.
Letos zveřejněná konjunkturální data prozatím dávají Fedu za pravdu, ale podstatné je si říci, že zatím nebyla k dispozici ta nejdůležitější (payrolls budou v pátek, pozn. aut.) a zcela prozatím absentují nové informace o inflaci.
Bavíme-li se o Fedu, tak se lze volným krokem posunout k nabídkové straně problému, kdy se americká centrální banka stále snaží zredukovat svoji bilanci, takže každý měsíc prodává dluhopisy za desítky miliard dolarů.
Je přitom dost možné, že při obrovském federálním deficitu, který se blíží šesti procentům hrubého domácího produktu (HDP) a tudíž potřebě amerického ministerstva financí emitovat velké objemy dluhopisů, se státní autority dostaly již na samu absorpční schopnost trhu.
To má přitom svoji politickou dimenzi, neboť odcházející Bidenova administrativa neudělala pro redukci schodku vůbec nic, přičemž ta přicházející – Trumpova – pokud mluví o rozpočtu, tak spíše v kontextu snižování daní.
A konečně zmiňme i stranu poptávky po amerických vládních dluhopisech, která mimo jiné i z geopolitických důvodů již není tak pestrá jako dříve. Zcela zmizeli dva velcí kupci v podobě Ruska a Číny, jež nakupovali americké vládní dluhopisy do svých FX rezerv.
V případě Číny dokonce může docházet k nuceným prodejům amerických dluhopisů, neboť centrální banka musí bránit kurz oslabujícího jüanu a k tomu používá devizové rezervy, jež v poslední době klesají.
Jak to vše může skončit? V horizontu dní může dost dobře dojít k tomu, že poté co proběhnou velké aukce (odpoledne byl ještě prodáván třicetiletý „papír“), se situace zklidní a výnosy poklesnou. V delším horizontu – týdnů či měsíců – se může stát cokoliv s tím, že výnosově jsme post-covidových maxim prozatím nedosáhli.
Na druhou stranu pro držitele amerických dluhopisů může být útěchou a konečnou instancí to, že extrémně vysoké „bezrizikové“ úrokové sazby nakonec zlomí vaz rizikovým aktivům (v americkém případě akciím), což minimálně krátkodobě investory nasměruje do státních pevně úročených instrumentů.
Autor je analytik ČSOB
(Redakčně upraveno)
