Odpůrcům schválení se totiž dařilo šířit přesvědčení, že schválení plynu pomůže Putinovu režimu, pro nějž výnos z vývozu právě plynu představuje zásadní zdroje příjmu. Navíc se jim podařilo hodit do jednoho pytle s plynem také jádro.
Dva vlivné výbory europarlamentu v červnu dokonce schválení odmítly. Na neschválení tlačila i Ukrajina, alespoň tedy někteří její představitelé, například velvyslanec v Německu. Právě s odůvodněním, že schválení plynu coby zeleného zdroje je vlastně podporou Putinova režimu.
Naopak třeba ukrajinský ministr energetiky German Galuščenko se v dopise europoslancům stavěl spíše ze schválení, neboť se obával, že neschválení jádra a plynu coby zelených investic zkomplikuje poválečnou obnovu jeho země.
Středeční Fialův apel v projevu před europoslanci tak mohl být rozhodujícím „jazýčkem na vahách“, neboť výsledek hlasování opravdu nebylo možné do posledních chvil předjímat. Tušilo se jen, že bude těsné. O to cennější je tedy výsledek pro českou ekonomiku a její další vyhlídky.
Schválení jádra a plynu coby zelených investic umožňuje Česku především v dalších více než dvaceti letech zahajovat výstavbu nových jaderných bloků a jaderné infrastruktury, včetně úložiště jaderného odpadu, aniž by taková výstavba byla finančně penalizována.
To tedy znamená vyšší ochotu bank a soukromých investorů, třeba i v roli subdodavatelů, se na výstavbě nových bloků či jiných jaderných zařízení, potenciálně včetně malých modulárních reaktorů, podílet.
To by mělo ve výsledku zlevnit výstavbu nových jaderných bloků v ČR a tím vytvořit zásadní tlak na pokles cen (v porovnání se situací bez schválení, pozn. aut.) elektrické energie pro domácnosti i firmy v ČR v nadcházejících desetiletích.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
