I přes útraty na vánoční svátky si Češi dokázali v prosinci odložit stranou 45 miliard korun. Prosincovou novinkou byla i skutečnost, že po několika letech sešupu se zvýšily i vklady do stavebního spoření, a to o 2,8 miliardy na celkových 278,5 miliardy korun.
Zasvěcenější pozorovatelé v souvislosti s úsporami domácností jistě neopomenou poznamenat, že jde o nominální hodnoty, ale kupní síla naspořených peněz je úplně stejná jako před pěti lety, kdy měly domácnosti, bytová družstva nebo jiná nezisková sdružení, svazy či spolky na bankovních kontech 2,7 bilionu korun. Důvodem je inflace.
Inflace jako celospolečenská krádež. Nejde o metaforu. Je to konfiskace kupní síly obyvatelstva. Vysvětlím to. Vyjděme z roku 2021, kdy se dalo za 100 korun uspořených v bance koupit zboží v hodnotě 100 korun. V roce 2022 se dalo za stejných 100 korun koupit zboží v hodnotě 85 korun.
V roce 2023 se uspořenou stokorunu dalo koupit zboží v hodnotě 74 korun. Každý další rok bylo třeba z hodnoty úspor odečíst dalších 2,40 koruny. Rok 2026 jsme tedy zahájili ztrátou, kdy za stokorunu uspořenou před pěti lety dostane občan zboží v hodnotě 69 korun.
Kam se podělo oněch 31 korun, o něž byla stokoruna znehodnocena? Vypařily se. Ukradla je inflace. Měnový systém. Spolkl třetinu úspor a lidé buď zchudli, v tom lepším případě mají po pěti letech spoření na účtech stejnou hodnotu jako před pěti lety.
Nejhorší je, že zloděj úspor alias inflace není dočasný jev. Jen obvykle nekrade tolik. Důchodci, kteří pět let pilně spořili, záhy zjistili, že se na úspory nemohou spolehnout. Ne proto, že by nespořili dost, ale proto, že česká koruna jim jedna za druhou mizela z úspor, i když spali.
Všechno udělali správně. A přece zchudli, v lepším případě nezbohatli. Ač by jim naspořené peníze měly podle letité moudrosti vydělávat, dejme tomu na spořicích účtech, ve skutečnosti je tyto účty vlastně oloupily. Lidé přitom nezavinili nic, jen se dopustili toho, že důvěřovali svým úsporám a české měně. To se však po nástupu Aleše Michla do čela ČNB začalo měnit.
„Teď se vyplatí spořit. Jistota odpovědnost a klid na investiční rozhodování – to je to, co naše měnová politika nyní nabízí. A teď už je to na lidech,“ řekl v televizi CNN Prima guvernér České národní banky.
A dodal, že velkou chybou centrální banky bylo, že přes deset let nechávala úrokové sazby nižší, než byl růst cen v ekonomice. Podle guvernéra by se občanům už mělo spoření vyplatit, protože měnová politika ČNB zůstane přísná.
„Přísná měnová politika znamená, že i v budoucnu budeme mít co nejdéle období s kladnými reálnými úrokovými sazbami. Tedy takovými sazbami, které budou po odečtení inflace skutečně vydělávat. Takže jestli čekáme inflaci okolo dvou procent, tak by sazby vždy měly být nad touto úrovní.“
Aleš Michl se rovněž zmínil o největších inflačních rizicích pro následující roky. „Peníze se generují hlavně na dluhy, čím víc dluhů tedy bude, tím víc bude do budoucna inflačních rizik.“
V Česku se peníze „tisknou“ tak, že je virtuálně vytvářejí komerční banky s každým poskytnutým úvěrem. Skutečnou hodnotou podložené peníze se dostávají do oběhu až s každou splátkou úvěru. Ale pak jsou v pokušení k dalším útratám. A mlýnky inflace se točí a točí.
