Dnes je to tak, že aby dluhy byly soudem odpuštěny, stačí, aby dlužník během pěti let uhradil 30 procent závazků. V současnosti tzv. povinní (dlužníci) nejprve hradí sankce s úroky a až poté jistinu, takže se ze svých dluhů mnohdy nemohou „vyhrabat“. Dlužná částka totiž během roku až dvou vyskočí klidně i na trojnásobek.
Většina Čechů (přes 80 %) si na rozdíl od českých zákonů myslí, že dlužníci by měli splatit alespoň 40 procent dluhu, aby jim zbytek dlužné částky mohl být odpuštěn. Více než polovina dotázaných v průzkumu dokonce požadovala, aby dlužník splatil alespoň 60 procent svého dluhu. Celý dluh by byla ochotna dlužníkům odpustit pouhá dvě procenta respondentů.
Pomoc ze strany státu by respondenti poskytli jen dlužníkům, kteří se do dluhové pasti dostali za nešťastných okolností, jako je dlouhodobá nemoc či ztráta zaměstnání. A drobným věřitelům, jako jsou zaměstnanci, jimž nebyla zaplacena mzda, či samoživitelé, kteří nedostávají výživné.
Na otázku, zda by stát měl zavést zálohované výživné, kladně odpověděly tři čtvrtiny respondentů, přičemž 40 % zvolilo možnost „rozhodně ano“. Půjčka v rodině je podle průzkumu relativně odpustitelným dluhem, největším problémem je nezaplacené výživné. Podle průzkumu mezi neodpustitelné dluhy patří hlavně případy, kdy někdo někomu dluží za odvedenou práci.
Jedenáct procent respondentů považuje za největší problém vysoké náklady exekuce, deset procent aroganci exekutorů a stejné množství respondentů vnímá exekuční proces jako komplikovaný a zdlouhavý. Přes dvacet procent dotázaných ale ani netuší, jaké potíže exekuce provází. Polovina dotázaných přiznává věřiteli právo na výběr exekutora, čtvrtina dlužníkovi a čtvrtina neví.
