Podle většiny ekonomů jsou vládní opatření, která mají občanům pomoci vypořádat se s neustálým zdražováním, nedostatečná a chaotická. Řešení přitom existují. Ceny energií nejsou v kompetenci osob nebo firem, ale státu, předně vlády, která musí zajistit nákladově udržitelnou cenu, jež odpovídá maximálně průměrnému příjmu domácnosti či jednotlivce.
Vláda by měla na čas snížit daň z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daň. To lidem krátkodobě uleví, a to nejen finančně. V co možná nejkratším období zajistit rozumné ceny energií pro občany i průmysl na základě uzavřených bilaterárních smluv, které jako jedni z mála v Evropě nemáme, může pomoci vyrábět a žít levněji a konkurenceschopněji.
Už nyní můžeme sledovat uzavírání a přesouvání výrobních provozů do zahraničí. Vše samozřejmě za přítomnosti propouštění. Občanům s vládou dochází trpělivost, chtějí vidět jasné kroky a návrhy řešení. Prozatím se jim ale dostává spíš nejasných opatření a špatně cílené finanční pomoci a pomalu jim dochází trpělivost.
Češi jsou v evropském kontextu jeden z nejflexibilnějších národů. Nikdy nikoho neovládali, naopak jim za posledních tisíc let chtěl každý vládnout. Jsou tedy zvyklí žít takzvaně nadoraz a pak jakoby mávnutím kouzelného proutku změnit svoje zvyky ze dne na den. V tom je a vždy byla jejich největší síla.
Jedeme naplno a ve správný čas se umíme semknout, popřípadě uskutečnit akce spojené s odmítnutím politiky vlády, která se snaží zavádět režim, jenž není v souladu se zájmy většiny občanů. Demonstrace, které jsme byli svědky 3. září, je v tomto ohledu zcela přirozenou reakcí obyvatelstva, které se snaží na neúnosnou cenu nejen energií upozornit.
Chyby dělá vláda i ve způsobu, jakým se svými občany komunikuje, změnit způsob komunikace by měli ale i občané. Vládě doporučuji začít vnímat svoji úlohu jako veřejnou službu, tak jak ji vnímali zakladatelé našeho státu.
Jako službu obyčejným lidem, z jejichž výsledku práce a odvedených daní státní aparát funguje. Naopak občané by měli pokračovat v poskytování zpětné vazby směrem k vládě. Tedy kromě demonstrací také například obrácení se písemnou formou na poslance, který je součástí vládní koalice v daném volebním obvodu.
Česká vláda jde svým občanům špatným příkladem. Sama je špatným hospodářem a po občanech žádá, aby se růstu cen přizpůsobili. Jak to mají udělat, už ale nechá na nich. Pokud naše vláda přistoupila na podporu válečného úsilí, měla také občanům říci, že válčení stojí ohromné finanční a hmotné zdroje.
Jak může občan v tomto prostředí sestavit vyrovnaný rozpočet, zodpovědně platit své účty a bez výhrad se smířit s enormním zdražováním, když vláda má schodek 300 miliard korun v prostředí takřka 20procentní inflace? Výhledově negativní rating a snižující se devizové rezervy v České národní bance? Česká vláda v základních opatřeních mírně řečeno zaspala, inspirovat se může v okolních státech.
Například Polsko už v lednu snížilo DPH u plynu ze 23 na osm procent, Maďarsko má ceny elektřiny a zemního plynu pevně stanovené legislativou, a právě elektřina v Maďarsku je jednou z nejlevnějších v celé EU, Německo chystá pro občany další balík inflačních úlev za 65 miliard eur.
Autor je ekonom, politolog a zakladatel společnosti Zlaté rezervy
(Redakčně upraveno)
Nestačí opakovaně říkat, co již každý i s průměrnou konceptuální gramotností vidí dávno.
Ve hře je kolaps ekonomiky se všemi dopady na obyvatelstvo a je nyní jedno, jestli je vláda tak neschopná nebo prosazuje cizí zájmy.
Bohužel výsledek právě proběhlých komunálních voleb posílil šance vlády, že vydrží až do konce volebního období a to by byla katastrofa.
Jde totiž už bez přehánění o život.
Tato vláda musí skončit co nejdříve a musí ji nahradit vláda odborníků, kteří musí zachránit to, co se ještě dá.