Nejmarkantněji je tento rozpor vidět na poslanci Radku Vondráčkovi, dlouholetém členovi hnutí ANO, z něhož doslova čiší jeho ministerské ambice. Vystudovaný právník se nedočkal ani nyní, získal pouze funkci předsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, což je v jeho očích nepochybně málo.
Vondráček byl přitom jedním z nejvýraznějších členů stínové vlády hnutí ANO – na pozici ministra spravedlnosti. Patří k nejviditelnějším tvářím Babišova politického uskupení, pravidelně se objevuje v televizích.
Dokáže dlouhé minuty obhajovat i těžko obhajitelná (či přímo neobhajitelná, pozn. aut.) rozhodnutí svého šéfa včetně Babišovy tajné spolupráce s StB – samozřejmě naprosto věří svému šéfovi, že se s komunistickou tajnou policií vědomě nezapletl.
Vondráček také dokáže dlouhé minuty mluvit takřka o všem, aniž by cokoli řekl. Působí v každé situaci klidně a vyrovnaně, což na voliče působí také velmi pozitivně. Očividně si dělal zálusk na ministra zahraničí, čemuž v poslední době přizpůsoboval témata svých televizních vystoupení.
Jenže mu to stejně nebylo nic platné. Nejen, že nezamíří do Černínského paláce, ale ani na ministerstvo spravedlnosti. Zahraniční resort dostali Motoristé a na spravedlnost míří bývalý člen sociální demokracie Jaromír Tejc. Vondráček opět ostrouhal, byť je ve sněmovně od roku 2013.
Podobně je na tom rovněž Martin Kolovratník, i když už není tak vidět jako v minulých letech. Kolovratník je dlouhodobým expertem ANO na dopravu, poslancem se stal stejně jako Vondráček před 12 lety.
Křeslo ministra dopravy by mu ale Babiš nejspíš nedal, ani kdyby Kolovratník každou sobotu vlastníma rukama stavěl dálnici. Navíc tento resort připadl SPD, což je ostatně stejné, jako by zůstal u ANO. Ministrem se má stát nepolitik Ivan Bednárik, někdejší šéf Českých drah.
Že si Babiš vybírá ministry nové vlády podle svébytného klíče, dokládají některá staronová jména ve vznikající vládě, tedy především navrhovaní ministři školství a zdravotnictví Robert Plaga a Adam Vojtěch. Oba byli několik let mimo politiku, ani nebyli poslanci.
Ale Babišovi se osvědčili v jeho předchozím kabinetu. Stínovými ministry na tyto pozice byla málo viditelná Jana Berkovcová (školství) a téměř neviditelný Kamal Farhan (zdravotnictví).
Nejspíš největším překvapení je pak nominace širší veřejnosti neznámé lokální političky Zuzany Schwarz Bařtipánové, někdejší starostky Bíliny na Teplicku, na ministryni pro místní rozvoj. Stínovou ministryní byla europoslankyně Klára Dostálová.
Prakticky nikdo ale nejspíš nepochyboval o tom, že novým ministrem práce a sociálních věcí se stane Aleš Juchelka. Nejen, že byl ministrem ve stínové vládě ANO, ale současně patří k opravdu nejvíce viditelným tvářím hnutí – podobně jako Karel Havlíček (ministr průmyslu) a Alena Schillerová (ministryně financí).
Zajímavý je osud Richarda Brabce, který byl nejprve plnoprávným ministrem životního prostředí a posléze i stínovým. Po posledních krajských volbách se stal hejtmanem Ústeckého kraje, ale na podzim opět kandidoval do Poslanecké sněmovny.
Kandidoval totiž z posledního místa, ale preferenční hlasy ho vynesly až na první místo kandidátky, ale poslaneckého mandátu se posléze vzdal. Brabec tak měl nejspíš plnit funkci „lákadla na voliče“, z jiného pohledu to ale byl jasný podvod na voliče.
