V porovnání s říjnem loňského roku stouply ceny v Česku o 15,5 procenta. To je nejnižší úroveň meziroční inflace v ČR dle metodiky Eurostatu od letošního května. Za celou EU činí meziroční inflace 11,5 procenta.
Takže v meziročním pohledu je česká inflace sedmá nejvyšší v EU. Ovšem i to znační zlepšení oproti předchozím měsícům, kdy inflace v ČR patřila k těm vůbec nejvyšším v Unii. Nyní už má výraznější meziroční inflaci než ČR také třeba Nizozemsko.
Klíčovým důvodem říjnového poklesu cen, tedy deflace, a výrazného poklesu meziroční inflace v daném měsíci je v ČR zavedení Úsporného tarifu a odpuštění poplatku za podporované zdroje energie. Fakticky tedy inflační tlaky v české ekonomice nezmírnily, ba naopak, vždyť dle statistiky Českého statistického úřadu meziroční inflace v říjnu dále oproti září narostla.
Jenže část břímě vyšších cen na sebe bere od října stát, jenž je tak sňal ze spotřebitele. A to právě prostřednictvím zavedení Úsporného tarifu a odpuštění poplatku za podporované zdroje. Z hlediska výpočtu spotřebitelské inflace jsou relevantní ty položky, které hradí spotřebitel. Pokud je místo něj plně či částečně hradí stát, statisticky příslušné částky přestávají být součástí výpočtu spotřebitelské inflace.
Do značné míry tak jde jen statistickou iluzi, neboť spotřebitel si snížení nákladů na energie zase zaplatí v budoucnu, a to i s úroky. Příslušné úlevy – Úsporný tarif či odpouštění poplatku za podporované zdroje – totiž letos navýší schodek státního rozpočtu.
Ten bude pokryt zvýšeným půjčováním si státu, tedy dodatečným dluhem, jejž v budoucnu ovšem i s úroky splatí daňoví poplatníci – tedy spotřebitelé – ze svých daní.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
