S oblibou prohlašujete, že jste „muž byznysu“, co vás k tomu vede? Vaše předchozí kariéra, záliba v podnikání, zkušenosti, které jste získal?
Když jsem přišel na vysokou školu, neměl jsem ani tušení, že se pustím do byznysu. Chtěl jsem být učitelem, abych pomáhal zvyšovat vzdělání, a učitelem jsem taky nějakou dobu byl. Ale ono to nakonec přišlo. Musím říci, že svět byznysu upřímně miluji. Přivedl mě k němu kamarád, s nímž jsme společně podnikali, potom přišly roky, když už jsem si řídil věci po svém, a moc mi to dalo.

Současně musím říci, že mě velmi těší práce velvyslance. Být v byznysu, tím spíše když v Americe je vlastně všechno byznys, s sebou nese vytváření managementu, rozvíjení své společnosti a možnost vydělávat peníze, ideálně po delší dobu. To vše je fajn, jste za to odpovídajícím způsobem odměněn, jenže upřímně, jsou tu i jiná pozitiva. Mám na mysli věci, které vydrží déle, mají onu přidanou hodnotu. Nejde pouze o to, dělat určitou práci, ale dělat ji pro lidi.
Věřím tomu, že poskytování určité služby dělá lepšími nejen ty, kdo ji dostávají, ale zároveň toho, kdo ji poskytuje. Když například pomáháte lidem k lepšímu vzdělání, tvrdě pracujete a přitom máte možnost sledovat, jak se vám rozrůstá rodina, pečujete o vlastní děti, staráte se o rodiče, objevíte ještě jednu rovinu. A to je velké uspokojení.
Šlo o nejhodnotnější věc, jakou jsem kdy dělal.

Kdy jste si to uvědomil? Až s odstupem času?
Ano, až o něco později. Byl jsem ve svém byznysu ponořený až po uši, dělal jsem, co bylo třeba. Spolupracoval jsem s veřejným sektorem, dělal pro školy, vládu státu a federální administrativu. Z těchto aktivit vznikala cenná přátelství. Bylo to bezva. Mám rád soutěžení, myslím, že Amerika je ve většině ukazatelů na špici. Ze stejného důvodu mám rád sport.
Také proto se mi tak líbilo být v byznysu, být konkurenceschopný. Jistě, porážky k tomu také patří, ovšem poučil jsem se z nich, že pokud budu napříště čelit stejné nebo podobné situaci, můžu zvítězit. Tato soutěživost, ta touha po úspěchu, to bylo to pravé.
U práce velvyslance, pokud to mohu říci po sedmi měsících v úřadě, mi to přijde docela podobné. I tady musíte vymyslet produkt, udělat ho, prodat za konkurenceschopnou cenu, je to byznys v oboru služeb. Sloužím americkému lidu a připomínám si to každý den.

Jak velkou změnou byl pro vás odchod do Prahy? Připravoval jste se na to?
Jistě, měl jsem to jako domácí úkol: Přijít sem s nějakými poznatky, abych se mohl vypořádat s případnými překážkami. Začal jsem se chystat v lednu 2017, rok jsem strávil učením se o české společnosti, lidech, historii.
Nikdy jsem tu nebyl, nemám v žilách českou krev (předešlý velvyslanec Andrew Schapiro měl českou matku – pozn. red.), přesto ‒ nebo možná proto ‒ byla moje očekávání veliká. Mám navíc ve Wisconsinu přítele, který byl u vás velvyslancem v letech 2006 až 2009 (Richard Graber – pozn. red.), a ten mi v té době o vaší zemi dlouze vyprávěl. Hovořil o České republice nesmírně uznale, udělalo to na mě silný dojem.
Když jsem pak byl po letech dotázán, zda bych to také někde nevzal, odpověděl jsem: „Proč ne?“ A na dotaz, kam bych chtěl jít, jsem odvětil, že do Prahy…

Nadšení pro Česko a Prahu vám zůstává?
Rozhodně, dosavadní zkušenosti mi daly za pravdu a moje očekávání jsou stále větší.

Několikrát jste se vyjádřil, že česká ekonomika je z vašeho pohledu v dobré kondici. Jak se tato skutečnost promítá do vaší práce velvyslance-byznysmena?
Začal bych tím, že ekonomika je tady u vás doma opravdu výtečná. Nicméně vztahy České republiky s USA bych zařadil do kategorie dobrých až velmi dobrých. Vidím jako svůj úkol povýšit je také do kategorie skvělých. Dali jsme si proto na ambasádě určité cíle, které nám mají pomoct tohoto stavu dosáhnout.

Jaké cíle? A jak se na nich podílíte vy?
V obou směrech. Já tady reprezentuji Spojené státy, musím se tudíž snažit pomáhat Američanům, aby investovali v Česku. A naopak, Čechům zase v tom, aby podnikali v USA. Současně to musím vybalancovat. A pokud jde o můj případný odkaz, rád bych se pokusil o vybudování třetího pilíře vzájemných vazeb, čímž by ta konstrukce stála na třech nohou.
Tou první je oboustranné přátelství, to je základ. Máme za sebou 100 let solidních, silných, důvěryhodných vztahů, máme tedy co rozvíjet.
Číslem dvě je bezpečnost. Přátelé jsou přátelé, jejich vztahy jsou bilaterální a nebilaterální, já vidím perspektivu v té dvoustrannosti. V Americe máme 50 států, každý z nich má v zahraničí za partnera nějakou zemi. Navazuje s ní vojenské vztahy, využívá k prospěchu obou pozůstatky přistěhovalecké éry. Existuje však jediná země na světě, která má tyto vazby hned se dvěma našimi státy. Je to Česká republika. Má partnery v Texasu a Nebrasce, v obou je silná česká komunita. Tyto vztahy jsou z bezpečnostního pohledu nezbytné, hrají roli ve vojenství, zpravodajství, ve vymáhání práva.
Třetím pilířem, který se budu snažit vybudovat, je ekonomická prosperita. Tato platforma by to celé měla podepřít, zároveň jde o základnu, na níž můžeme stavět dalších 100 let. Důležitost hospodářských vazeb může výrazně stoupnout, je tam co zlepšovat. Cítím to tak, že bez ekonomického pilíře nebudou osy přátelství a bezpečnost plnohodnotnými. Tady vidím svoji úlohu a přínos. Přišel jsem z byznysu, mám dost zkušeností, umím stanovit i jiné cíle, než jsou měřitelné roční ukazatele jako tržby nebo zisk.

Co jste si tedy předsevzal?
Mám vizi pro své české působení, založena je na bázi každého roku, který tady strávím. Pokusím se dosáhnout toho, čemu říkám „2+2+2+2 se nerovná osm, ale tisíce“.
Ta první dvojka, to je můj nástup, rozpoznání prostředí a zajištění dvou nových amerických přímých investorů, kteří by investovali v České republice. Aby měli inspiraci, umínili jsme si, že oslovíme dva už zde působící velké investory, jako jsou GE, Honeywell či Microsoft, aby se tady ještě více zapojili, prohloubili své investice. Čili dvojka pro dva nové byznysy a druhá dvojka pro přítomné korporace.
A obráceně, chci vidět dva nové české investory, kteří půjdou do USA. Stejně tak chci vidět každoročně české firmy, které už tam jsou, aby svůj byznys dále rozšířily.
Na konci této rovnice se čtyřmi dvojkami by se měly objevit tisícovky nových pracovních míst, které pomohou růstu HDP v obou zemích.

Máte už představu o letošních adeptech do tohoto klíče?
Mohu s potěšením konstatovat, že jsme v tomto směru dosáhli významného pokroku. Výborným příkladem, na němž jsme se podíleli, je investice GE Aviation s příslibem vývoje a výroby nového typu motoru tady v Česku a dohoda této společnosti o spolupráci s ČVUT. Tento záměr a spojení s vysokou školou vytvoří vysoce kvalifikované pracovní příležitosti a vzdělávací možnosti pro studenty a napomůže celkovému hospodářskému rozvoji země.

Co je třeba zlepšit na hospodářských vztazích obecně? Aby se dostaly do roviny skvělých?
Myslím, že by mělo být více výměnných programů mezi oběma zeměmi, na teoretické a praktické úrovni. Rozhodně je jich třeba více, než jich momentálně je. U nás na ambasádě se průběžně věnujeme některému z aspektů oboustranných vztahů. Zaměřili jsme se třeba na STEM (věda, technologie, inženýrství, matematika), pořádali jsme na toto téma v Praze konferenci, přijeli experti, podnikatelé, vědci, důraz jsme položili na nanotechnologie. Představuji si, že by tudy cesta vést mohla, velká výměna názorů může obstarat průlom na obou stranách.

Udělal jste, s ohledem na byznysovou agendu, nějaké změny ve svém týmu?
Lidé, co tu mám, jsou skvělí. Samozřejmě se obměňují, to je normální věc. Jistý posun ovšem je, a sice ve změně přístupu, který od nich žádám a kterému udávám tón. Musíme být zajedno, že naší prioritou je zlepšování hospodářských vztahů mezi USA a Českou republikou.
V praxi to znamená, že přenáším na své lidi cíle a očekávání, s nimiž se setkávám v byznysu. Tyto cíle jsou logicky v souladu s americkou ekonomickou politikou. Já jsem tu od toho, abych tyto věci posoudil a pomohl svému týmu vymyslet, jaké jsou nejefektivnější postupy pro splnění těchto plánů.

Učíte se česky?
Pokouším se, jenže je mi jasné, že nikdy nebudu mluvit plynule. Snažím se brát dvakrát týdně hodinu češtiny, pokud mi to čas dovolí. Přál bych si umět více, pořád doufám, že se přece jenom něco naučím…

Kde na to vše berete energii?
No, žádný mladík opravdu nejsem, ale celé je to o tom, že miluji, co dělám. Je to vášeň, je to způsob života, který vedu. Patří k tomu vědomí služby vlasti, jakýsi nezlomný duch a snaha, aby měly obě země z prohlubování svých vazeb maximální užitek.