Vyplývá to z výzkumu Radky Dudové z Národního institutu SYRI a Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Finanční a ekonomické informace (faei.cz) mají závěry analýzy k dispozici.
Ukazují, že zatímco v roce 2021 bylo pod hladinou příjmové chudoby 32,4 procenta domácností sólo rodičů, loni už jich bylo 36,3 procenta. U běžné populace to bylo 9,5 procenta a u všech rodin s dětmi 12 procent.
Samoživitelky musí řešit složitá dilemata: Jak ekonomicky zajistit své děti a současně být dobrými a zodpovědnými matkami. Za epidemie covidu-19 jim ještě pomáhaly nevládní organizace suplující roli státu, který často selhával.
Nedostatek jídla
Vědkyně SYRI při koronavirové pandemii sledovala soubor 32 sólo matek s malými dětmi a vedla s nimi opakované hloubkové rozhovory. Zjišťovala, jak se jim žije a jak zvládají potíže spojené s uzavírkami škol a protipandemickými opatřeními.
Jedno z témat, které se v rozhovorech opakovaně objevovalo, byl překvapivě nedostatek jídla. „Příčinou byla zpravidla špatná ekonomická situace matek,“ konstatovala Radka Dudová, podle níž mnohé z nich neměly stabilní pracovní příjem.
„Nedařilo najít práci po rodičovské dovolené, další o práci přišly v důsledku pandemie. Jejich pracovní místo bylo zrušeno nebo musely zůstat doma a pečovat o děti,“ vysvětlila Dudová. K tomu se ještě přidalo uzavření školních jídelen, kde děti měly aspoň jedno teplé jídlo denně.
Podle vědkyně se ženy o tom, že nemají dost jídla pro sebe ani pro děti, styděly veřejně mluvit, aby nebyly pokládané ze „špatné matky“. Namísto toho, aby si řekly o pomoc, hledaly samy cesty, jak alespoň svým dětem jídlo zajistit.
Například prodávaly oblečení a vybavení domácnosti, hledaly nárazové brigády. Prakticky každý den se také musely rozhodovat, které pohledávky je nutné skutečně zaplatit a které mohou ještě chvíli počkat. Příkladem, jak si pomoci, bylo také darování plazmy.
„Co ještě dělám… chodím dávat plazmu za honorář. To bych dřív taky neudělala, protože vím, že mně to ochudí tělo,“ svěřila se Barbora. Uvedla, že za 700 korun za odběr může třeba zaplatit účet za energie. „Takže jednou za čtrnáct dní chodím dávat plazmu,“ dodala mladá žena.
Pomoc nevládních organizací
Aby samoživitelky ušetřily, v první řadě to bylo na svém jídle, i když si uvědomovaly, že to může mít negativní dopady na jejich zdraví. Ve svých zpovědích připomínaly, že by správně měly být schopné se samy o své rodiny postarat – bez ohledu na složitost situace.
Svěřily se, že tento tlak cítily ze strany státních úředníků, když žádaly o sociální dávky. Ale také od škol a obecně z médií. Do značné míry tak vzaly za své „obecné nastavení“ o soběstačnosti a nezávislost, ačkoliv ho nemohly naplnit.
Zároveň z jejich odpovědí bylo patrné, jak se snaží naplnit normy „správného mateřství“, podle nichž by děti měly mít nejen dostatek jídla, ale pokrmy by měly být rovněž kvalitní, pestré a čerstvé.
„Ve výsledku nemohly uspět, což jen vedlo k pocitům viny a studu. Zároveň ale vyzdvihovaly své obětování ve prospěch dětí a srovnávaly se s těmi, kdo na tom jsou ještě hůře, a díky tomu si udržovaly pozitivní sebehodnotu,“ uvedla Dudová.
Podle vědkyně cesta ze začarovaného kruhu spočívala v tom, že ženy nalezly odvahu říct si o pomoc u různých neziskových a charitativních organizací, které poskytovaly finanční výpomoc nebo potraviny. Ukázalo se to jako klíčové pro zvládnutí pandemie i následné inflace.
„Bez těchto organizací by řada sólo matek a jejich dětí doslova trpěla hladem. Nevládní organizace tak suplovaly roli sociálního státu, který ve vztahu k rodinám sólo matek v době pandemie selhával,“ dodala vědkyně.
Ani bohatí, ani chudí
Podle posledního šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) hodnotí více než polovina (57 %) české společnosti materiální životní podmínky svých domácností jako dobré, 35 procent jako „ani dobré, ani špatné“ a jen osm procent je pokládá za špatné.
Necelá čtvrtina (23 %) obyvatel se domnívá, že v tomto roce se materiální životní podmínky jejich domácností zlepší, 22 procent očekává zhoršení a více než polovina (52 %) předpokládá, že se nezmění.
Více než třetina české společnosti (36 %) podle výzkumu CVVM vychází se svými příjmy obtížně. Těch, kteří s příjmy vycházejí snadno, je více než šest desetin (63 %). Více než čtvrtina (26 %) dotázaných uvedla, že se v posledních 12 měsících ocitla v obtížné finanční situaci.
Dvě třetiny (70 %) českých občanů považují svoji domácnost za „ani bohatou, ani chudou“. Dalších 15 procent se domnívá, že jejich domácnost je chudá. Na druhé straně za bohatou svoji domácnost označila více než desetina (14 %) dotázaných.
Míra takzvané subjektivní deprivace v různých oblastech spotřeby je nejnižší u základních životních potřeb, jako je jídlo, oblečení a další běžné potřeby. V tomto případně sedm procent z více než tisícovky dotázaných uvedlo, že má jejich domácnost problém s jejich uspokojením.
Nejvyšší míra subjektivní deprivace se bez překvapení týká luxusního zboží, když přibližně sedm z deseti (84 %) domácností uvedlo, že jim na nákup nedostačuje příjem domácnosti.
