Předchozí výboje Spojených států na Blízkém východě, zejména první a druhá válka v Iráku, ještě nesly posvěcující štempl velkých evropských ekonomik v čele s Británií. Jenže ani ty už dnes Američany nezajímají, vystačí si s Izraelem. Evropské země vlastně ztratily ve světě váhu coby geopolitická síla.
Kvůli selhání svých elit v posledních desetiletích jsou v rostoucí míře podřízeny Spojeným státům nejen bezpečnostně, ale také energeticky. Nemají co nabídnout. Navíc jsou jejich elity zhusta levicové, více či méně skrytě antiamerické.
Takže Američané v nich stále zřetelněji nemají partnera nejen vojenského, ale ani hodnotového. To se vzpomínaným Izraelem si rozumějí lépe. Ten totiž ještě nepodlehl levicové relativizaci hodnot a zpochybňování přínosné dějinné role Západu, které je ve svém důsledku mimořádně oslabující nakonec hlavně ekonomicky, společensky a (geo)politicky.
Evropa geopoliticky povážlivě slábne, neboť už vlastně od 90. let rezignuje na to, co geopolitickou sílu zajišťuje. Rezignuje na dostupné energie, s nimi související základnu globálně konkurenceschopného průmyslu, včetně toho vojenského a zbrojního, a rezignuje také na to, co z ní učinilo světovou velmoc uplynulých staletí – tedy na inovativní podnikání a podmínky, které potřebuje ke svému rozkvětu.
Brusel by rád centralizoval, jako centralizuje Peking, akorát tedy Evropa nebyla, není a nebude Čína, v níž měl úředník odjakživa vyšší společenský status než podnikatel. I proto také průmyslová revoluce proběhla jako první v Evropě, ne v Číně. Číně Západ předal výdobytky průmyslové revoluce jako na podnose za pár desetiletí.
Budeme-li konkrétnější, Evropa v rámci rezignace na dostupné energie dává sbohem vlastní těžbě zemního plynu a řada evropských zemí v čele s Německem pak dokonce i jaderné energetice. O to zranitelnější pak starý kontinent je během situací, jakou představuje právě probíhající konflikt v Íránu.
Burzovní cena zemního plynu v Evropě vyskočila v tomto týdnu takřka až na dvojnásobek, zatímco v Americe za poslední měsíc klesla o skoro deset procent. Obchodníci se totiž obávají trvalejší blokády Hormuzského průlivu, která by od světa odstřihla katarský plyn.
Ten sice směřuje zejména do asijských ekonomik, ale pokud ty by jej nedostaly, budou hledat alternativní dodavatele, například ty z USA. Evropa, která je na dovozu amerického plynu více závislá než kdy jindy, by se tak s Asií přetahovala o tento plyn, což by jeho cenu šponovalo. Obchodníci už nyní začali tuto možnost předjímat.
Zdražení plynu v Evropě může zdražit také elektřinu, jejíž podstatná část se prostřednictvím plynu v Evropě vyrábí. Tím by došlo k dalšímu ochromení konkurenceschopnosti evropského průmyslu, který by tak mohl zesílit své volání po obnovení dodávek plynu z Ruska, například plynovodem Nord Stream 2.
Nynější prudké zdražování plynu je tedy z velké části důsledkem vlastní rezignace Evropy na co možná nejvyšší míru energetické soběstačnosti, kdy – například – kvůli environmentálním ohledům odmítá vlastní těžbu plynu frakováním.
Avšak nepříčí se jí mohutný dovoz frakovaného plynu z USA. Američtí dodavatelé zkapalněného zemního plynu tak na americké válce v Íránu vydělají, zatímco evropští odběratelé plynu za ni zaplatí. A nejen oni.
Výnos desetiletých dluhopisů české vlády tento týden poměrně výrazně narůstá. Klíčovým důvodem je právě zdražování plynu. To má totiž potenciál citelně zvýšit inflaci v Česku, takže investoři žádají vyšší výnos dluhopisů, aby ji výhledově pokryli. Pod tíhou dění v Íránu proto už trh také přestal sázet na to, že Česká národní banka (ČNB) letos sníží své základní úrokové sazby.
Ještě minulý čtvrtek trh předpokládal, že se sazby do roka a do dne sníží ze 3,5 na rovná tři procenta. Kvůli obavě z inflačního dopadu íránského konfliktu, jejž zrcadlí právě pondělní i úterní poměrně citelný růst výnosů dluhopisů vlády ČR, však trh nyní předpokládá letošní stabilitu úrokových sazeb ČNB. Kdo čekal alespoň mírné letošní zlevnění hypoték v Česku, musí si nyní nechat zajít chuť.
Jinými slovy: To, že je Evropa příliš závislá na dovozu tak základní suroviny, jakou je plyn, představuje problém nejen z hlediska konkurenceschopnosti průmyslu. Tato závislost také zvyšuje výnos dluhopisů, tedy náklady obsluhy vládního dluhu. Neboli zvyšuje úrokové platby, které je třeba uskutečnit ze státního rozpočtu.
A zvyšuje také náklady financování, třeba firemních investic do inovací a nových pracovních míst. A na úrovni domácnosti zdražuje třeba zmíněné hypotéky. Hůře dostupný plyn tedy znamená horší životní úroveň, vyšší úrokové platby, méně investic i inovací. A to nejsou žádné maličkosti.
Cena a dostupnost energií zkrátka tak či onak prostupuje celou ekonomikou. Čína i USA se o dostupné energie snaží, seč mohou, Evropa si energie naopak uměle zdražuje, třeba povolenkami, nebo si je neprozíravě likviduje, jako když Němci v době houstnoucího geopolitického napětí vypínají jaderné bloky.
Za tento nerozum platí Evropané už teď, jak vidíme právě nyní, v době stupňujícího se konfliktu v Íránu. Skutečně draze za něj zaplatí ale až další generace Evropanů. Prudké zdražování plynu je důsledkem rezignace Evropy na vlastní energetickou soběstačnost.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
