Při její interpretaci je ale třeba vzít v potaz to, že velká část lidí, kteří bydlí „ve svém“, sice mají byt či dům v katastru napsaný na sebe coby vlastníky, nicméně za krkem jim sedí závazek obvykle na dvacet let – hypotéka. Stačí tři měsíce nezaplatit splátku a ve svém už nebydlí, na nemovitost může uplatnit zástavní právo banka.

Každopádně podle analýzy Česko v datech podíl domácností užívajících nájemní byty klesl od posledního sčítání do roku 2015 o dvě procenta a tvořil 19,9 % ze všech domácností. V porovnání se zbytkem Evropské unie jde spíše o nižší podíl. Nejvíce nájemních bytů bychom našli v zemích s rozvinutým sociálním systémem – třeba v Německu, kde v nich žije téměř polovina všech domácností, nebo v Rakousku.

STARŠÍ BYTY A DOMY PŘEVAŽUJÍ

„V roce 2011 byl průměrný bytový dům v České republice starý 52,4 roku, rodinný dům pak 49,3 roku. V porovnání s ostatními zeměmi EU tak Česko disponuje spíše starším bytovým fondem. Tempo výstavby nových bytů se navíc dosud nevyrovnalo tomu, které u nás panovalo před poklesem v roce 2011,“ doplňuje Zuzana Lhotáková ze SAS Institute, který se na analýze podílel.

Bytová výstavba v Česku zareagovala na globální krizi později, než například v jižní nebo západní Evropě, a výrazně poklesla až ve srovnání let 2010 a 2011. Zatímco v roce 2010 bylo u nás dokončeno téměř 36,5 tisíce bytů, o rok později už to bylo o téměř osm tisíc bytů méně. Na zatím nejnižší úroveň klesl počet dokončených bytů v roce 2014 – s méně než 24 tisíci dokončenými byty šlo o více než 40% pokles oproti stavu před vypuknutím globální krize v roce 2007.

Vůbec nejvíce bytů vyrostlo na území pozdější České republiky v roce 1975, tedy v době, kdy vrcholila výstavba velkých panelových sídlišť. Tehdy bylo dokončeno přes 97 tisíc bytů.

„V roce 2015 bylo v Česku dokončeno přes 25 tisíc bytů, což znamená návrat zhruba na úroveň roku 2000. Co se týče zahájené výstavby, ta rostla už od roku 2014, v roce 2015 pak zaznamenala více než osmiprocentní nárůst. O více jak deset procent se loni zvýšila výstavba bytů v rodinných domech. Nejvíce se stavělo v okolí Prahy, velkých měst a horských oblastí Krkonoš, Šumavy a části Jeseníků a Krušných hor,“ konstatuje Lhotáková.

KDE JSOU NEJVĚTŠÍ A KDE NEJMENŠÍ BYTY?

Dlouhodobé statistiky developerských projektů, které má k dispozici společnost Deloitte, ukazují, že ve velikosti dokončených bytů nedošlo v posledních letech k výraznému posunu. „Ve vývoji výměr bytů se žádný zásadní rozdíl neprojevuje ani ve srovnání Prahy a ostatních krajů,” říká Petr Hána z oddělení nemovitostí společnosti Deloitte. V Praze i ostatních regionech České republiky se průměrná velikost nového bytu pohybuje na úrovni 68 metrů čtverečních.

„Největší výměru mají byty v novostavbách v Karlovarském kraji – téměř 80 metrů čtverečních – nejmenší pak v kraji Vysočina, kde se jedná průměrně o 61 metrů. Tento rozdíl může však být způsoben i odlišností developerského a bytového trhu v jednotlivých krajích. Postupné zvyšování standardu bydlení dokazuje i to, že byty v nových developerských projektech jsou v průměru o 11 procent větší než ty ve starší panelové zástavbě,” doplňuje Hána.

Nové byty tak sice co do výměry nerostou, dynamicky se ale zvyšuje jejich cena. „Na úrovni Prahy i všech dalších krajských měst se celková průměrná cena bytů v novostavbách zvýšila od roku 2000 o více než 47 procent. Nejdražší byty dnes najdeme – vcelku očekávaně – v Praze, nejlevnější pak v Jihlavě nebo Ústí nad Labem. Zatímco ještě v roce 2000 jsme za průměrný byt v Česku zaplatili 2,54 milionu korun, dnes už je to 3,74 milionu,” upřesňuje Hána.