Debata o vzniku AIGF na území České republiky se přesunula z teoretického jestli, do fáze kdy a jak. Zároveň se debata točí především kolem peněz a výkonu. Špičková AI infrastruktura je jako moderní letiště. Může být nejkrásnější v regionu, ale pokud nemá dostatek zkušených pilotů, techniků a letadel, zůstane poloprázdná.
Česko dlouhodobě bojuje s uplatněním vysoce kvalifikovaných IT odborníků. Odráží to i nová hospodářská strategie, ve které zaznívá mimo jiné velice ambiciózní vize, že se ČR stane do roku 2030 jedním z top 5 evropských lídrů v zavádění umělé inteligence ve veřejné správě a zdvojnásobí počet AI specialistů a datových vědců. V této kategorii jsme v současnosti pod evropským průměrem.
Zároveň si je vláda vědoma silně nevyužitého potenciálu startupů a odlivu domácích talentů do zahraničí. Jaká konkrétní opatření hodlá vláda v reakci na tento dlouhodobý problém přijmout, ale jasné stále není. Máme realistický plán, jak tyto lidi udržet doma? Nebo přilákat ze zahraničí?
Riziko drahé vitríny
Vláda mluví o zdvojnásobení počtu AI specialistů do roku 2030. To zní ambiciózně. Jenže pokud dnes vycházíme z podprůměrných čísel v rámci EU, pouhé zdvojnásobení nás nemusí katapultovat mezi lídry. Navíc tady nejde jenom o vývojáře.
Plně fungující AI továrna potřebuje také datové inženýry, specialisty na kyberbezpečnost, výzkumníky, produktové manažery a další. A všichni tito lidé musí mít hluboké znalosti fungování systémů umělé inteligence a strojového učení. Potřebujeme „talent fast track“. Zrychlené vízové a relokační procesy pro špičkové odborníky v oblasti umělé inteligence, datového inženýrství a kyberbezpečnosti.
Stejně tak jsou třeba rekvalifikační a rozvojové programy pro zkušené inženýry a vývojáře z praxe, spolufinancované firmami a zakotvené v reálných projektech. A důslednější propojení univerzitních programů s průmyslem. Bez těchto kroků nebude mít výpočetní centrum jednoduše kdo naplno využít.
Návratnost 7 let, 70 miliard k HDP za 10 let
Takové jsou podle Jana Kavalírka předběžné výsledky analýzy návratnosti projektu, které zároveň nezahrnují žádné multiplikační efekty na ekonomiku. Na rozhodující analýzu návratnosti ministerstva průmyslu a obchodu, které je v současnosti garantem implementace AI v Česku, ale stále čekáme.
Pokud by vznikla tato výpočetní infrastruktura, která bude otevřená, transparentní a ekonomicky smysluplná i pro menší firmy, může to Česku samozřejmě výrazně pomoci. A to hlavně v oborech, kde už dnes máme silnou tradici, jako je výroba, logistika, fintech nebo zdravotnictví.
Investice do výkonu sama o sobě ale nestačí. Klíčové je, aby infrastruktura měla jasný byznysový model, férová pravidla a zapojení soukromého sektoru. V opačném případě riskujeme, že vznikne drahý projekt s omezeným reálným dopadem.
Pokud tento projekt bude řídit stát jako dotaci, nemusí to dopadnout ideálně. Dobře navržené řešení však může přitáhnout chybějící talenty, posílit inovace a dát českým firmám možnost pracovat na technologicky ambiciózních projektech, které obstojí i v mezinárodní konkurenci silného asijského a amerického trhu.
Infrastrukturu lze postavit. Lidi nikoliv
AI Gigafactory je gigantická investice, jak výstižně poznamenal ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Česko má šikovné techniky, kvalitní univerzity a silnou průmyslovou tradici. To je dobrý základ. Otázkou však zůstává, jestli je to základ dostatečně pevný a dostatečně rychle rostoucí na to, aby unesl ambici stát se evropským lídrem v AI.
Gigafactory může být skvělou příležitostí, ale jen tehdy, pokud bude součástí širší strategie práce s talentem. Protože ve světě umělé inteligence nevyhrává ten, kdo má největší budovu, ale ten, kdo má nejlepší lidi.
Autor je CEO společnosti Everbot
(Redakčně upraveno)
