Schválená pravidla odpovědnosti za vadné výrobky nahrazují původní, téměř čtyřicet let platnou právní úpravu a zohledňuje změny, které nastaly díky rozvoji digitalizace a nejmodernějších technologií.
„Nová směrnice Evropské unie rozšiřuje odpovědnost výrobců na vadný software včetně umělé inteligence a posiluje postavení spotřebitele, což se odrazí mimo jiné v hromadných žalobách,“ uvedla Štěpánka Havlíková, seniorní advokátka pražské kanceláře Dentons.
Podle směrnice je výrobek vadný, pokud neposkytuje takovou bezpečnost, jakou je člověk oprávněn očekávat, nebo jakou vyžadují právní předpisy. Při posouzení bezpečnosti budou soudy podle právníků z Dentons posuzovat nejen vlastnosti a předvídatelné využití výrobku, ale i „pravdivost“ reklamy, marketingové propagace a technické dokumentace.
„Právo na náhradu škody má každý, kdo v důsledku vadného výrobku utrpí škodu na fyzickém či psychickém zdraví, majetku nebo datech,“ řekla advokátka Havlíková. Směrnice podle ní řeší nároky fyzických, nikoli právnických osob a na rozdíl od současné úpravy již nevyžaduje, aby škoda na majetku přesahovala hranici 500 eur (zhruba 12,6 tisíce korun, pozn. aut.).
„Vedle náhrady majetkových škod nevylučuje i náhradu škod nemajetkových, pokud to umožní právo daného členského státu – bude tedy klíčové sledovat lokální implementaci,“ zdůraznila Štěpánka Havlíková.
AI jako zásadní novinka
Zásadní novinkou je, že směrnice výslovně zmiňuje software a z definice zahrnuje rovněž systémy umělé inteligence (AI). „Nevztahuje se na open-source software s otevřeným zdrojovým kódem, poskytovaný mimo rámec podnikatelské činnosti. Zahrnuje však například software, za jehož využívání jsou poskytovány osobní údaje,“ uvedla advokátka.
Pro uplatnění směrnice přitom podle ní není důležité, zda jde o software samostatný nebo integrovaný v jiném výrobku, ani to, zda je poskytován v rámci cloudových či on-premise řešení. Zákazníci budou mít nárok na náhradu škody například tehdy, dojde-li vinou vadného výrobku k poškození nebo ztrátě uložených dat.
Postavení spotřebitele v soudních sporech posiluje ustanovení, podle něhož je žalovaný povinen zpřístupnit na žádost žalobce relevantní důkazy, a to snadno přístupným a srozumitelným způsobem. Pokud tak neučiní, soud z toho může podle Štěpánky Havlíkové usuzovat na vadu výrobku nebo na souvislost mezi vadou výrobku a způsobenou škodou.
„Důkazní břemeno se tak pro žalobce významně zjednodušuje,“ připomněla advokátka. Odpovědnost za vadu výrobku nese primárně výrobce, směrnice však zavádí kaskádový mechanismus přenesení odpovědnosti na další subjekty v dodavatelském řetězci, jako jsou dovozci nebo distributoři.
Například nelze-li výrobce ani dovozce identifikovat, odpovědnost může nést distributor výrobku v rámci Evropské unie, pokud o to spotřebitel požádá a distributor neidentifikuje výrobce či dovozce v EU.
Hromadné žaloby
„Odpovědnost za vadu výrobku může být jedním z klíčových nároků v hromadných žalobách, v nichž uplatňuje nárok na náhradu škody skupina spotřebitelů,“ konstatovala advokátka Havlíková. Připomněla, že hromadné žaloby nedávno implementovala také česká legislativa.
Znamená to, že zákazníci mohou více a jednodušším způsobem společně uplatňovat své nároky, které vyplývají z odpovědnosti za vadu výrobku – což zvyšuje rizika pro výrobce, dovozce a potenciálně i distributory.
Zákon o hromadném občanském řízení nabyl účinnosti letos v červenci. „Cílem návrhu bylo transponovat do právního řádu České republiky směrnici EU o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a zavést nástroj, který poskytne efektivní, rychlou a účinnou soudní ochranu,“ konstatoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
Odpovědi na nejčastější otázky, například k čemu hromadné žaloby slouží a jak je možné se do řízení zapojit, najdou zájemci na novém informačním webu, který jeho ministerstvo připravilo. Odpovídá například na otázky, k čemu přesně tento nový nástroj slouží nebo v jakých případech je přípustný.
