
Evropské automobilky čelí slabé domácí poptávce (v roce 2024 víceméně stagnovala a něco podobného se očekává i letos, pozn. aut.), sílící zahraniční konkurenci (zejména z Číny a USA), riziku protekcionismu a postupné ztráty některých klíčových zahraničních trhů.
Výsledkem jsou málo využité výrobní kapacity, odkládané investice a nutnost propouštění. A nad to vše evropské automobilky mohou být terčem výrazných pokut, pokud se jim nepodaří prodat evropským spotřebitelům větší podíl bez-emisních automobilů.
V roce 2024 se podíl elektromobilů (včetně plugin hybridů) na prodejích pohyboval okolo 20 procent. Aby byl splněn přísnější limit 93,6 g/km pro nově prodané automobily (oproti 115 g/km), musely by automobilky v průměru v roce 2025 prodat (podle analýz Deutche Bank) zhruba 34 procent elektrických automobilů.

Cíle pro jednotlivé automobilky se sice liší (například v závislosti na hmotnosti), a stejně tak jejich výchozí pozice – a proto pro některé může být splnění cílů o poznání složitější (VW) než pro jiné (Volvo). Celkově je to však pro evropský automotive jako celek další velká hrozba, která může skončit pokutami v řádech okolo deseti miliard eur (které pak budou chybět na potřebných investicích).
Pokud se na stávajících pravidlech nic nezmění, mohou být šéfové řady evropských automobilek tlačeni před Sofiinu volbu – buď nadbytečné automobily se spalovacím motorem jednoduše klientům neprodat, nebo do jejich cen promítnout vysoké pokuty anebo si koupit „odpustky“:
Od automobilek prodávajících vyšší podíl elektromobilů – zaplatí za „pooling“ prodejů buď americké Tesle nebo čínským výrobcům. V každém z těchto scénářů pod sebou evropský automobilový průmysl bude jenom dál podřezávat větev.

Zdá se, že v Evropské komisi postupně začínají chápat vážnost situace. Viceprezidentka Evropské komise Teresa Riberaová (zodpovědná za zelenou politiku) v Davosu připustila, že nemá problém bavit se s automotive průmyslem o úpravě cílů pro jednotlivé roky za předpokladu, že se celkový cíl pro rok 2035 (nulové emise) nebude měnit a nebudou tak znevýhodněni ti, co jsou aktuálně v čele pelotonu.
Připustila rovněž možnost zavedení celoevropského podpůrného schématu na nákup elektromobilů (bohatší země do této chvíle měly často štědřejší schémata) a přísnější podmínky pro zahraniční automobilky investující v EU (nucené partnerství s lokálními výrobci).
Řada návrhů zní sice slibně, problém je, že přichází relativně pozdě a stávající úroveň regulatorní nepřehlednosti jen přispívá k všeobecné nejistotě. A ta brzdí tolik potřebné strategické investice, bez kterých zůstane evropský automotive přešlapovat na místě.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
Kdyby alespoň provozování elektromobilů bylo čistčí, když už se tak ideově protlačují,. Jenže v Českém energetickém mixu usporný EV „žere“ na 100km ca 10 kg uhlí + ekvivalent tepelné energie z atomky jako spálení 10kg uhlí. Oproti tomu spalovák sežere 7l benzínu na 100km = 4,9kg uhlovodíků. Každému dojde, co vyrobí víc emisí při provozu…