Část veřejnosti tento postoj dlouhodobě kritizuje jako promarněnou příležitost. Realita je však složitější. Díky promyšleným legislativním změnám a přirozenému vývoji může už dnes český soukromý sektor čerpat hlavní výhody společné měny, aniž by se země vzdávala vlastní měnové suverenity a čelila dalšímu tlaku na růst cen.
Bulharsko, jehož lev je již od roku 1999 pevně navázán na euro prostřednictvím měnového výboru, obdrželo v červnu 2025 kladné hodnocení od Evropské komise, Evropské centrální banky i ministrů financí ECOFIN. Přijetí eura pro něj znamená nejen formální završení stávající měnové strategie, ale i přímé hlasovací právo v Radě guvernérů Evropské centrální banky (ECB).
Občané Bulharska však vůči euru zůstávají skeptičtí a téměř polovina obyvatel jeho přijetí odmítá. Obavy souvisejí především s očekávaným zdražováním, jaké zaznamenalo například Chorvatsko po přechodu na euro v roce 2023, s pocitem ztráty národní identity a autonomie.
Žádný konkrétní termín
Česká republika zůstává spolu s Polskem, Maďarskem, Rumunskem a Švédskem (a Dánskem, jež má ale trvalou výjimku, pozn. aut.) jednou z posledních členských zemí EU, které euro dosud nezavedly. Ačkoli se Česko při vstupu do Unie zavázalo ke splnění podmínek pro přijetí eura, žádná vláda dosud nestanovila konkrétní termín ani nezahájila přístupovou fázi ERM II.
Také veřejnost je vůči společné měně dlouhodobě kritická. V roce 2024 podporovalo přijetí eura pouze 20 procent obyvatel, zatímco zhruba 80 procent bylo proti, z toho přibližně 50 procent velmi silně. Důvody jsou podobné jako v Bulharsku, tedy obava ze zdražování, ztráty kontroly nad monetární politikou a kulturní význam vlastní měny.
Členství v eurozóně dnes samo o sobě neznamená hlubší jednotu mezi státy. Naopak, často se stává zdrojem politických napětí a rozdílů v pohledu na klíčové ekonomické otázky. Už v počátcích došlo k porušování maastrichtských pravidel, která měla původně zajistit stabilitu měny.
Z původní myšlenky exkluzivního klubu dodržujícího přísná kritéria se stal spíše politický projekt. S rostoucím počtem členů se zvyšuje tlak na sdílené finanční nástroje, jako jsou společné dluhy či stabilizační mechanismy. To posouvá eurozónu směrem k fiskální unii, která s sebou nese i značná rizika.
Česko: Euro de facto, nikoliv de iure
Ekonomicky Česká republika ale těží z flexibility vlastní měnové politiky. Česká národní banka (ČNB) mohla v uplynulých letech rychleji reagovat na inflační tlaky než ECB, typicky skrze razantnější úrokové sazby. Volně plovoucí kurz koruny navíc fungoval jako nárazník v krizových obdobích, kdy umožnil absorbovat vnější šoky bez přímého zásahu do úrokových sazeb.
Navíc i bez formální účasti v eurozóně probíhá v České republice pozvolná a pragmatická eurizace. Od ledna 2024 je možné vést účetnictví, stanovovat daňový základ i platit daň v cizí měně, tedy v eurech, librách či dolarech. To umožňuje exportně orientovaným firmám snížit kurzová rizika a náklady na zajištění, aniž by se stát vzdával měnové suverenity.
Dalším relevantním faktorem je nedokončená reálná konvergence. I přes pozitivní vývoj v posledních letech zůstává Česko v oblasti mezd a cenové hladiny stále pod průměrem starších členských zemí eurozóny. Zavedení eura v tomto bodě vyžaduje opatrnost, poněvadž příliš brzké přijetí měny bez odpovídající kupní síly může vést k relativnímu zdražení zboží a služeb v domácím kontextu.
Zatímco euro zajišťuje vyšší transparentnost, snazší obchod a větší důvěru investorů, nedává v současném globálním kontextu zásadní strategickou výhodu. Eurozóna čelí řadě vnitřních výzev. Od neexistující fiskální unie přes rozdílné hospodářské cykly až po nedostatečnou politickou jednotu.
Euro tak zůstává regionálním projektem bez potenciálu vystřídat dolar jako globální rezervní měnu. To potvrzují i statistiky, jelikož podíl eura na světových devizových rezervách zůstává kolem 20 procent, tedy daleko za dolarem. Ačkoliv máme přijetí eura formálně stále jako závazek, není důvod spěchat. Politický konsensus chybí, veřejnost je proti a ekonomika si mezitím našla vlastní cestu.
Strategická nevýhoda, nebo výhodné vyčkávání?
Možnost využívat euro bez politického tlaku a bez ztráty vlastní měny je situace, kterou nám může závidět nejedna země. Vstup do eurozóny je v současné době risk. Globální ekonomika prochází turbulentním obdobím a eurozóna už dlouho přešlapuje na místě. Nový člen eurozóny tuzemskou debatu nepochybně oživí. Není ale důvod naskakovat do „eurovlaku“ jen proto, že jede kolem.
Česká republika dnes čerpá výhody obou přístupů. Má vlastní měnu a zároveň otevírá prostor těm, kdo chtějí používat euro. To je rozumné a vyvážené řešení. České firmy, které obchodují v eurech, mohou už více než rok vést své účetnictví v jednotné měně. Přijetí eura proto nepřináší zásadní novou výhodu, pouze by omezilo flexibilitu měnové politiky.
Aktuální silná koruna navíc potvrzuje, že ČNB zvládá tlumit inflaci i bez společné měny. Vývozci sice mohou krátkodobě pociťovat kurzový tlak, ale ten je vyvažován stabilitou a nižšími náklady na dovoz. Vstup do eurozóny za těchto podmínek postrádá pro českou ekonomiku jasnou strategickou logiku.
Česká koruna navíc dlouhodobě patří mezi nejodolnější měny světa. V minulosti dokonce překonala i zlato a posilovala vůči dolaru ve chvílích, kdy jiné měny ztrácely. Ukazuje se tak, že argumenty o údajné zranitelnosti koruny v turbulentních časech neobstojí, a není důvod vzdávat se měny, která opakovaně prokázala stabilitu.
Autor je CEO platební společnosti EasyChange
(Redakčně upraveno)
Euro nikdy nepřijmu,jsem hrdý na to co nám zbylo a to je koruna česká,kontrola nad účtem občana je nepřípustná.raději budu rebel.
Pod nejzkorumpovanější byrokratickou hydrou světa zvanou EU ekonomiky jednotlivých států jdou rovnou do prd… a život lidí stává stále víc nesnesitelným. To dřív nebo později povede ke zhroucení toho obra na hliněných nohou. A co potom s eurem? To ve světě nikdo chtít nebude.
Tak že se nám dovolená prodraží i v Bulharsku.
Jsem pragmatik. Koruna je pro mě problém při nákupech v zahraničí, snižuje konkurenci v tuzemsku a tudíž zvyšuje naše korunové ceny a zvyšuje administrativní náklady ve firmě, která mě zaměstnává. Nevidím žádný důvod, proč setrvávat u Koruny.
Když jsme měli největší inflaci, tak nám Kč nepomohla, s velkými úroky také ne. To je pouze věcí obchodníků a výrobců, agro magnátů, jak nás chtějí vydírat. Toto asi žádná vláda přímo neovlivní. To je pouze o slušnosti těch, co tvoří ceny. Mnohé zboží je v ekonomicky silnějším Německu levnější než v ČR.
Proč asi.
Ale firmy velmi často platí v eurech, kurz je nestabilní a musejí platit kurzovní zajištění. Platíme poplatky ve směnárnách, pokud jedeme do eurozóny.
A to už jsou náklady navíc, za to, že nemáme euro. Také se to promítá do cen.
Argument, že jsme hrdí na Kč….
To tu propagující pouze ti, co na konverzi Kč/euro nestydatě vydělávají. Loby směnárníků, těch, co by museli vytáhnout na světlo Kč, a bojí se, že se jich bude někdo ptát, zda je má řádně zdaněné, jako každý řádný občan.
Státy a jejich občané přijali euro a to měli podstatně “tvrdší” měnu, než je naše Kč.
Nezaměňujme tedy pocity, které nám někdo účelově předkládá a které nám nic nepřináší, za skutečné výhody co by nám euro přineslo.
Já jsem plně za euro.
Kurzovní zajištění nás stojí 0,5% HDP ročně.
Profit za setrvávání u koruny není dostatečný. Jsem za přijetí eura.