Ve světle nervozity okolo stability významných bank v USA a eurozóně a s ohledem na postupný pokles jádrové inflace proto bylo předem jasné, že další zvýšení úrokových sazeb je prakticky vyloučené.
Přestože celková míra inflace v únoru stále dosahovala téměř 17 procent a držela se tak poblíž úrovně, na kterou se dostala už v polovině předešlého roku, jádrová inflace od listopadu postupně klesá.
Únorová hodnota 12,1 procenta a její meziměsíční pokles o pouhé 0,2 procentního bodu sice nejsou ničím, co by bylo možné považovat za úspěch, nicméně její kontinuální pokles je spolu s dalšími ukazateli pro ČNB dostatečným argumentem pro zachování současné úrovně sazeb.
Mezi další argumenty lze zařadit zpomalující ekonomickou aktivitu a výrazný pokles spotřebitelské poptávky, což jsou všechno faktory, které by v budoucnu měly přispět k dalšímu snižování jádrové inflace.
Podobně ceny energií, které ovlivňují celkovou míru inflace, se stabilizovaly a měly by tak v tomto ohledu působit protiinflačně. Sama centrální banka předpokládá, že inflace ve druhé polovině tohoto roku klesne na jednociferné hodnoty a v příštím roce se přiblíží k dvouprocentnímu cíli.
Česká národní banka proto podle našeho názoru naopak začne brzy přemýšlet o snižování sazeb, jakkoli se to dnes může zdát předčasné. Zároveň však nelze očekávat, že by tuto debatu aktuálně veřejně připustila. Pokud by totiž nyní ČNB deklarovala, že je připravená diskutovat o snížení sazeb, mohlo by to vést k oslabení české koruny.
Právě kurz domácí měny přitom centrální banka v posledních měsících vnímá jako hlavní nástroj v boji proti inflaci. Členové bankovní rady zároveň silnou korunu opakovaně uvádí jako jeden z argumentů proti dalšímu zvyšování sazeb. Oslabení koruny tak nyní určitě není v zájmu ČNB.
Autor komentáře je obchodní ředitel společnosti Ebury pro Česko a Slovensko
(Redakčně upraveno)
