V meziročním srovnání byly díky předchozím nárůstům ceny bytů ještě vyšší než v roce 2021, avšak tempo růstu cen už zdaleka nebylo dvouciferné, ale dosáhlo pouze necelých sedmi procent. Realitní trhy v ČR téměř zamrzl, když začala prudce růst cena peněz, a hypotéky se tak staly méně dostupnými.
Propad nových úvěrů na bydlení se tak logicky odrazil v nižší poptávce po bytech a rodinných domech a tlačil tak i na pokles cen těchto realit. V případě nových nemovitostí developeři šlápli na brzdu a výrazně omezili novou výstavbu. U starších bytů je vidět rovněž cítit slabší nabídka, neboť ochota zlevnit ze strany majitelů není nijak výrazná.
I když snížení cen bytů pokračovalo pravděpodobně i na začátku letošního roku, nejde o nic jiného než o cyklický vývoj. Za posledních deset let totiž byty zdražily o téměř 130 procent, takže prostor na korekci v době probíhající recese nepochybně vznikl. Asi by bylo zvláštní a ve své podstatě nezdravé, kdyby v době pokračujícího hospodářského útlumu inflace na realitním trhu nepolevila.
V každém případě je třeba stále brát v úvahu, že jde o průměrná čísla za celou ČR, za nimiž existují velké regionální rozdíly nejenom v tempu, ale i absolutní výši těchto cen. Proto je třeba brát agregovaná čísla spíše jen jako směr, kterým se trh jako takový ubírá. Zvlášť odlišný pak může být vývoj u bytů a domů s vysokou energetickou spotřebou a rekreačních nemovitostí.
Pokles cen nezaznamenala v závěru roku pouze ČR, ale i dalších 14 zemí EU, některé už podruhé za sebou a v ještě navíc daleko rychlejší. Skoro desetinu na ceně za posledního půl roku ztratily byty v Dánsku, necelých sedm procent ve Švédsku a zhruba šest v Německu. Ve srovnání s nimi je zatím pohyb na českém trhu vlastně jen symbolický.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
