OECD pracuje s tzv. daňovým klínem – ukazatelem, který měří rozdíl mezi celkovými náklady zaměstnavatele na pracovníka a tím, kolik zaměstnanci zůstane „čistého“.
U průměrně vydělávajícího bezdětného zaměstnance v Česku činil v roce 2024 daňový klín 40,9 procenta, což je výrazně nad průměrem OECD (34,9 %). Meziročně se v Česku daňový klín zvýšil o 0,7 procentního bodu, čímž se země posunula na 12. místo ze 38 členských států.
Daň z příjmu a sociální pojištění tvoří v Česku 79 procent daňového klínu, zatímco průměr OECD činí 77 procent. Významnou část odvodů nese zaměstnavatel.
U zaměstnanců s rodinou je zatížení o něco nižší. Pracovník s manželem či manželkou a dvěma dětmi odvádí na daních a odvodech 31,1 procenta, zatímco průměr v OECD je 25,7 procenta.
Český systém poskytuje v této oblasti výrazné slevy a dávky – rozdíl mezi daňovým klínem u bezdětného a zaměstnance s rodinou činí 9,9 procentního bodu, což je více než průměr OECD (9,2 bodu).
Při pohledu na to, kolik zaměstnanci skutečně zbude z hrubé mzdy po odečtení daně a odvodů, si Češi vedou o něco lépe než průměr. U bezdětného pracovníka jde o 79 procent hrubé mzdy (OECD: 75 %), u zaměstnance se dvěma dětmi dokonce o 92,3 procenta (OECD: 85,8 %).
Navzdory těmto číslům však zůstává celkové zatížení práce v Česku vysoké. Jeho snížení by mohlo podpořit hospodářský růst a zvýšit nabídku práce. Prostor pro úlevu ve zdanění práce lze vytvořit strukturálním přesunem daňového břemene na majetkové a nepřímé daně, a to bez ohrožení rozpočtové stability.
Podle STEM/MARK ale Češi stále výrazně podceňují, kolik státu reálně odvádějí. Nejčastější odhad byl mezi 21 a 30 procenty z výdělku. Přes 40 procent, což je skutečná hodnota, uvedlo správně jen 17 procent respondentů.
Letos připadá Den daňové svobody na 6. června. Do té doby Češi symbolicky pracují „pro stát“. Vysoké daňové zatížení práce však ukazuje, že debata o daňové reformě v Česku je stále aktuální.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
