Samozřejmě, loňské oslabení koruny k výraznější inflaci přispělo také. Zároveň ale její znehodnocení vůči euru bylo a je jedním z důvodů, proč má Česko stále velmi nízkou míru nezaměstnanosti, aktuálně, podle dat za červen, 3,7 procenta.
Oslabení koruny umožnilo exportním firmám získat na vývozních trzích na konkurenceschopnosti, neboť po oslabení inkasovaly v korunách za hranicemi „více“ jen z titulu kursového přepočtu. Tento přepočet vylepšil jejich korunové hospodaření, aniž by musely propouštět.
Ostatně fakt, že v soupeření o nejnižší míru nezaměstnanosti zápolí s Českem v EU jedině rovněž bezeurové Polsko, není náhodný. Vlastně i celá eurozóna se v těžkých ekonomických časech snaží vytvářet tlak na oslabení své měny – eura –, aby příliš neochromila vlastní vývozce.
Zatímco ovšem koruna oslabuje celkem přirozeně, euro je třeba znehodnocovat dosti uměle, prostřednictvím už léta prováděného kvantitativního uvolňování, jež v podání Evropské centrální banky (ECB) během pandemie ještě zintenzivnilo.
Pracovníci ECB při něm ťukáním do klávesnice svého k tomu určeného počítače vytváří „z ničeho“ desítky a stovky miliard eur, za něž vykupují třeba i řecký nebo italský dluh, který by jinak moc nikdo nenakupoval.
Vládám v Aténách či Římě tím srážejí nákladnost jejich enormního veřejného zadlužení, které je třeba v případě Řecka pětinásobné v porovnání s českým. Předlužení a dlouhodobá ekonomická stagnace zemí jako Řecko nebo Itálie pak vytvářejí deflační tlak, který snižuje úroveň inflace napříč eurozónou.
Zatímco zadlužení Česka nyní odpovídá zhruba 40 procentům hrubého domácího produktu (HDP), zadlužení eurozóny se pohybuje kolem sta procent HDP. Takže je vlastně dosti pošetilé, že v Česku stále chce spousta lidí přijímat euro, když jeho přijetím Česko nic moc nezíská, jen sdílení dluhu s mnohem zadluženějším ekonomickým celkem.
Kdyby součástí Česka byl kraj, který by vykazoval tak mdlou ekonomickou kondici – a takovou nezaměstnanost – jako Řecko nebo Itálie, také Česko by jako celek mělo citelně slabší inflaci, než má teď.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
