Lesníci během zimy musí vytěžit co nejvíce dřeva napadaného kůrovcem, aby problémy s ním spojené byly příští rok co nejmenší. Kalamitu totiž odborníci očekávají i příští rok. Plocha lesů zdevastovaná suchem a kůrovcem za letošní rok je podle think thanku Czech Forest odhadována na 66 tisíc hektarů.
Celkové škody by pak měly dosáhnout zhruba 40 miliard korun. Původní letošní předpověď přitom byla zhruba o čtyři miliardy nižší, ovlivnily ji však ceny dřeva, které se vzhledem k obrovskému vytěženému objemu propadly.
Prodej dřeva na východ
Lesníci opakovaně uvádějí, že pokud porovnají prodejní cenu dřeva s náklady na těžbu, odkorňování a uchovávání na skládce, je pro ně výsledek ztrátový. „Velcí vlastníci lesů nyní prodávají statisíce tun dřeva čínským firmám, takže dřevo třeba i z Jeseníků dnes ve velkém putuje v kontejnerech až na druhou stranu planety. Je to hodně zvláštní situace,“ říká Ondřej Bačík ze Společnosti přátel Jeseníků.
Oblast Jeseníků byla společně s Vysočinou nejvíce postižená kůrovcem a suchem z celé České republiky. Přitom právě Jeseníky jsou považovány za obří zásobárnu a zdroj vody pro značnou část Moravy. „Plošné odlesnění a holiny v důsledku kůrovcové kalamity má zejména v horských podmínkách Jeseníků zcela zásadní vliv na schopnost hor zadržovat vodu. To vede ke zničení a k erozi cenné horské půdy a k rychlému odtoku vody do údolí,“ vysvětluje Bačík.
Podle něj tak budou mít velkoplošné holiny na strmých svazích v budoucnu zásadní dopad na změnu vodního režimu v krajině a prohloubí změnu místního klimatu směrem k většímu vysoušení krajiny.
Růst spotřeby vody
Nedostatku vody v krajině nepomáhá ani její mírně rostoucí spotřeba, která podle údajů Českého statistického úřadu stoupá od roku 2013. Děje se tak i přes to, že tuzemské obce v souvislosti se suchem často vydávají rámcová omezení pro využití vody. „Administrativní regulace a zákazy by měly být až poslední možností, protože zákazy jsou společensky i ekonomicky nejméně akceptovatelné,“ soudí předseda České asociace hydrogeologů Josef Vojtěch Datel.
Podle Zbyňka Hrkala, hydrogeologa z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, by se měly obce zaměřit zejména na snížení ztrát ve stávajících vodovodních řadech, které především v některých velkých městských aglomeracích dosahují alarmujících hodnot.
„Hlavním problémem je ale prohlubující se nerovnoměrnost srážkové činnosti, která je prakticky jediným zdrojem vody doplňujícím povrchovou a podzemní vodu. Období maximálních nároků na vodu se obvykle kryje s obdobím její absence. Není proto klíčové zaměřovat se na snižování spotřeby, ale spíše na lepší hospodaření s vodou a její lepší zadržování v krajině,“ doplňuje Hrkal.
Zadržování vody v krajině
Právě zadržování vody v krajině by se přitom podle předsedy České asociace hydrogeologů mělo primárně týkat období s přebytky vod. „Jde o jarní tání sněhu, období významnějších dešťů v zimě a na jaře, případně zadržení vody z jednorázových přívalových srážek v létě, které by při rychlém odtoku mohly způsobovat i další škody, například v podobě eroze. V tomto zadržení musí hlavní roli sehrát povrchové akumulace, velmi důležité je ale následně zajistit vsak pod povrch k posílení zásob půdní vody a podzemní vody,“ myslí si Datel.
Podle Hrkala je jedinou možností celý balík opatření, ve kterém budou paralelně vedle sebe realizovány dvě cesty řešení. „První představují takzvaná přírodě blízká opatření zadržování vody v krajině, jako například zkvalitnění využívání zemědělské půdy či revitalizace vodních toků. Paralelně s tím se ale musíme zaměřit i na budování technologických opatření, jako jsou například nové přehrady a projekty umělé infiltrace,“ dodává.
Zadržování vody v krajině podle Ondřeje Bačíka spíše než nepřirozené smrkové lesy zajistí listnaté či smíšené lesy: „Nyní, kdy nám plošně umírají lesy a lesníci nezvládají zastavit kůrovcovou kalamitu, je správným řešením neumožnit v nejcennějších částech hor destruktivní těžby a vytváření holin.“
Bačík se domnívá, že naopak je lepší ponechat tuto oblast svému přirozenému vývoji, protože tím celkově způsobíme mnohem méně škod a podpoříme koloběh vody v krajině. „Zároveň je třeba všemi způsoby podporovat pestrou a přirozenou druhovou skladbu lesů, aby bylo více listnáčů a lesy byly více stabilní,“ uzavírá.
