Debata o kvótách potravin a soběstačnosti: Přestřelka, kde všichni pálí hodně od boku

Analýza
Návrh zavést do větších českých obchodů zákonnou povinnost, že určité minimální procento prodávaných potravin musí být českého původu, vzbudil v českém veřejném prostoru opovržení. Věc si ale dle mého soudu zaslouží mnohem důkladnější zvážení, než jakému se jí dostalo od obou stran přestřelky.
Kvóty na potraviny nás vyjdou draho. O tom není pochyb. Ilustrační foto: Pixabay.com

Nejdřív popřejme sluchu autorům návrhu. (Jde o Tomia Okamuru a přes tucet dalších poslanců SPD; návrh nakonec prošel sněmovnou za podpory poslanců dalších stran, ale to tady nechme stranou – zabývejme se podstatou věci bez ohledu na to, kdo zastává jaké stanovisko – pozn. aut.).

V jeho zdůvodnění se ve prospěch kvót uvádí, že dojde k posílení čerstvosti potravin. To je velmi chabý argument: Pokud český spotřebitel preferuje čerstvé potraviny, jistě si za ně rád připlatí a žádné složité úřední přikazování není třeba.

Návrh dále mluví o zvýšení zaměstnanosti na venkově. Tento argument už je na zvážení. Lze ho přiřadit k obecnější, z mého pohledu v zásadě rozumné úvaze, že i v dnešní době urbanizace by určitá část obyvatelstva měla zůstat na venkově a svou činností udržovat krajinu v přijatelném stavu. Třeba i za cenu podpory z veřejných zdrojů.

Navrhovatelé kvót uvedli ještě další dvě výhody, obě asi vcelku nesporné. Zaprvé, díky kratším dopravním vzdálenostem se sníží uhlíková stopa, což by asi uvítala většina z nás (jakkoli ke snižování uhlíkové stopy vedou i jiné a nejspíš účinnější cesty). Zadruhé, zvýší se pestrost v Česku pěstovaných plodin.

PSALI JSME:
Naši předci by se divili. Tolik pšenice a řepky nikdy nepěstovali

Například pokud by kvóty vedly – a ony by vedly – ke zdražení dejme tomu brambor, pak se některým vlastníkům půdy může vyplatit omezit pěstování řepky, jejíž nekonečné lány všude po Česku tolika lidem vadí, a namísto toho rozšířit plochy věnované právě pěstování brambor. Podle dat Českého statistického úřadu je u nás řepce věnováno téměř 20krát více půdy, než bramborám.

A ještě doplňme argument, který se ve zdůvodnění poslaneckého návrhu kvót kupodivu vůbec neobjevuje, ale ve veřejné debatě o kvótách často zaznívá jako ten hlavní: Zvýšení potravinové soběstačnosti Česka. K této myšlence se vrátím úplně na závěr.

Jaké jsou argumenty odpůrců kvót? Nejdřív se zbavme jednoho pláče na špatném hrobě: Kvóty by prý vedly k nárůstu zisků českých agrobaronů. Tento důsledek, jakkoli znechucující, však argumentem proti zavedení kvót být nesmí.

Pokud by kvóty vedly k nezdravé firemní struktuře českého zemědělství, řešme přímo tuto nezdravost – v intencích zákona o významné tržní síle a v naději, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zde zafunguje tak, jak má.

Zajímavější je stížnost, že kvóty nás vyjdou draho. O tom není pochyb: Kvóty jdou totiž přímo proti dvojprincipu dělby práce a následného vzájemného obchodu.

PSALI JSME:
Zemědělci vloni vyprodukovali více, ale za cenu vyšších nákladů

Přitažlivost tohoto dvojprincipu je nabíledni: Pokud se každý zaměříme především na výrobu těch druhů zboží či poskytování těch druhů služeb, pro které máme nejlepší podmínky, a výsledky si následně vyměníme vzájemným obchodováním, pak bude vše levnější.

Přínosem dělby práce a obchodu je zkrátka vyšší blahobyt. Jde o přínos natolik přitažlivý, že k jeho podpoře si Evropané vytvořili celý jednotný trh. Nu a navrhované kvóty vzájemný obchod omezují, a proto blahobyt snižují.

V důsledku kvót by se sice například procento prodávaných brambor pocházejících z Česka zvýšilo, ale zvýšila by se i jejich prodejní cena: Kvótami uměle vyprovokovaná produkce oněch dodatečných českých brambor totiž bude obvykle nákladnější, než je produkce brambor dovozových.

Kvóty navíc vyvolávají odpor ostatních členů společného evropského trhu. To může nakonec vést k sankcím proti České republice za porušení pravidel společného trhu a/nebo k odvetným opatřením, která způsobí ztráty českých vývozcům.

Takže ještě jednou: Ano, za kvóty bychom draze zaplatili. Z toho ale rozhodně neplyne, že nemáme o kvótách nebo jiných cestách k větší soběstačnosti uvažovat. Za pojištění domu taky draze platíme, a přesto si nemovitost po zakoupení obvykle pojistíme.

PSALI JSME:
Vyvážíme živá zvířata, dovážíme zpracované maso. Letitý neduh českého zemědělství pokračuje

Srovnání s pojištěním je zde zcela namístě. Soběstačnost je v podstatě také pojištěním, a to pro ty mimořádné případy, kdy výše tolik vychválený obchod s výsledky dělby práce z nějakých důvodů zkolabuje – buď se stane na určitou dobu zcela nemožný, nebo ceny námi dováženého zboží a služeb najednou dramaticky stoupnou.

Česká debata o kvótách a obecněji o soběstačnosti by tedy měla zhodnotit, zda se toto pojištění vyplatí a v jaké podobě. Do tohoto ideálu „politiky založené na znalostech“ (evidence-based policy, jejímž jsem velkým fanouškem – pozn. aut.) má ale ve skutečnosti hodně daleko.

Chybí nám detailní data a expertní analýzy odpovídající na řadu klíčových otázek: Jak velké je riziko zmíněného kolapsu obchodu u různých druhů zboží a služeb (nejen potravin) a s různými zeměmi? Jaké dopady by měly různé úrovně kvót nebo jiných nástrojů prosazování soběstačnosti na českou ekonomiku a jednotlivé regiony v oblasti zaměstnanosti, mezd a cen? Do jaké míry lze pojištění proti kolapsu obchodu pokrýt nynější nebo upravenou podobou českých státních hmotných rezerv?

Bez informovaných odpovědí na otázky tohoto rázu je a bude debata o kvótách a soběstačnosti i nadále jen přestřelkou, kde všichni pálí hodně od boku.

Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Potraviny, včetně zeleniny, znatelně zdraží. Poslanci schválili kvóty na potraviny

Zavřít reklamu ×

Napsat komentář: Petr Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Spotřebitel

Voda bude zdražovat i dále, až o deset procent

Letos v lednu v některých oblastech ČR lidem voda, resp. tedy vodné a stočné, zdražila až takřka o deset procent. V podobném rozsahu zdraží i v příštím roce. Důvodem je pandemie, která hlavně turisticky exponovaným …

Med citelně zdražuje. Pozor na padělky

Cena kvalitního českého medu momentálně letí vzhůru. Prodává si za více než 200 korun za kilogram. Tmavý medovicový vyjde i na 230 korun. To nekalé dodavatele může podnítit k tomu, aby zkusili prodat ještě více …

Elektřina a plyn zdraží. Až o deset procent

České domácnosti se musí připravit na razantní zdražení elektřiny, ale také zemního plynu. Za elektřinu přitom platí Češi už teď – vzhledem ke své kupní síle – nejvyšší cenu v Evropě. Na burze nyní citelně zdražuje …

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Ani z vlastní studny nemůžete vodu čerpat tak, jak byste chtěli

Poradna
Vlastní studna je hitem posledních let. Výhody? Při průběžně rostoucích cenách vodného a stočného znamená úsporu několika tisícovek ročně. A také pocit soběstačnosti v době sucha. Na druhou stranu právě tenhle pocit bývá pomíjivý, protože vodoprávní úřady mohou sáhnout k regulaci užívání i soukromých vodních zdrojů. A navíc obstarat si vlastní studnu stojí nejen peníze, ale i mnohaměsíční obíhání úřadů.
Rolovat nahoru