Lockdowny nejsou ani tak problémem finančně, jako spíše z hlediska další zameškané osobní školní docházky dětí. Tam vznikají dlouhodobě největší ekonomické a celospolečenské náklady. Proto pokud na lockdowny dojde, měly by být mnohem více zacílené – zacílené na vnímavou, zranitelnou populaci, což děti nejsou – než ty dosavadní, zejména právě s ohledem na děti školou povinné.
Zkusme se ale hlavně už opravdu naučit s covidem žít. Vždyť kdo chtěl, je naočkovaný, a čelí tak už celkem zvládnutelným covidovým rizikům. Plošné uzavírky by i proto neměly nastat. Riziko přetížení nemocnic je totiž, doufejme, nižší než loni nebo než na jaře.
Musíme být zkrátka schopni převzít zodpovědnost za své životy a musíme na sebe vzít třeba i více rizika, ať už jako očkovaní či (a zejména, pozn. aut.) jako neočkovaní. Děti nemohou být celoživotními oběťmi našeho strachu či neochoty čelit riziku a nutnosti převzít více zodpovědnosti za vlastní život.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
když už někdo neví, kam s argumenty, nacpe do svého sentimentálního proslovu zvířátka nebo „naše děti“ . To zabírá stoprocentně. Děti, děti, a co naše děti?? Znám děti, který maj k pandemii daleko lepší přístup než padesátiletej psychouš z Vyšehradu
To má být provokace? uvědomujete si, že přetížené nemocnice jsou už teď a omezují se vyšetření, lidi mají odkládané operace, rakovinou nemocní mají posunutá vyšetření? Místo prázdného plkání jako je tento článek už dávno měli dospělí studenti vysokých škol, vošek a jazykovek být na digitálním studiu a firmy mají dávat home office.