Novinka je pochopitelně týká pouze těch, kteří si v souladu s platnou legislativou v minulých letech do daňového základu započítali DPH. Mohou tedy nyní podat dodatečné daňové přiznání a v souladu s rozsudkem NSS část daně získat zpět.
Plátci byli v nevýhodě Podle dosavadní legislativy (zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb. s účinností od 1. ledna 2014) se totiž za sjednanou kupní cenu, která je základem pro výpočet daně, považovala částka včetně DPH. To je však podle Nejvyššího správního soudu chyba, protože smyslem daně z nabytí nemovitých věcí je zdanění výnosu z prodeje nemovitosti. DPH je však částkou inkasovanou státem, a proto není součástí tohoto výnosu a logicky ani součástí pro výpočet této daně. NSS rovněž poukázal na to, že díky minulému výkladu docházelo k nepřípustnému znevýhodnění plátců daně z přidané hodnoty. Danili totiž rovněž částku, která se nestala jejich majetkem, takže odváděli státu vyšší daň než ti, kteří plátci DPH nebyli. Prodávající může uniknout Již dva roky platí, že daň z nabytí nemovitosti (dříve daň z převodu nemovitosti) platí vždy kupující. Logiku to dává spíše státním úředníkům než těm, kteří zaplatí milionové částky a ještě je následně čtyřprocentně zdaní. Procenta se počítají z tzv. nabývací hodnoty, což je buď sjednaná cena, nebo srovnávací daňová hodnota (75 % znaleckého posudku). K úřednickému postoji se přiklonil i Ústavní soud, který se touto problematikou zabýval. Obecným vysvětlením je, že není daněna samotná finanční transakce, ale hodnota nabytého majetku. To ostatně jako povinnost čeká majitele i v dalších letech, i když naštěstí už v nižší než čtyřprocentní míře. Daň z nabytí se neplatí v případě dědictví, darování a prvního úplatného převodu, pokud od kolaudace či užívání pozemku neuplynulo pět let. Zdanění čeká také na prodávajícího, v jeho případě se však nabízí i další možnosti úniku z povinnosti zvané daň z příjmu. Musí však získanou částku zcela využít na získání nového bydlení, a to do jednoho roku od přijetí peněz z prodeje, nebo v roce předcházejícím. V obou případech však musí přijetí peněz za prodej oznámit finančnímu úřadu a následně doložit také náklady vynaložené na uspokojení bytových potřeb. Jen osobní majetek Prodávající je od daně z příjmu osvobozen také v případě, že nemovitost vlastnil alespoň pět let, nebo dva roky bezprostředně před prodejem v ní měl trvalé bydliště. Pro podnikatele však platí, že pokud chtějí využít tuto výjimku, nesmějí mít nemovitost zahrnutou v obchodním majetku. Pokud prodávající žádnou z výjimek uplatnit nemůže, je povinen státu tento příjem přiznat a zdanit. Na rozdíl od kupujícího, který podává daňové přiznání a daň z nabytí nemovitých věcí platí do tří měsíců od zápisu v katastru, tak učiní až v řádném termínu pro přiznání daně z příjmu, tj. do konce března následujícího roku. Jako výdaj proti příjmu z prodeje nemovitosti případně uvede jím zaplacenou kupní cenu za novou nemovitost a daň tak platí pouze z případného kladného rozdílu (zisku) při uspokojovaní svých bytových potřeb.
