Vyšší hodnoty byly zaznamenány pouze v roce 1999 (tedy před splasknutím dotcom bubliny, kdy hodnota poměru odpovídala na špici 44,0) a v roce 2021, kdy tento poměr vystoupal až na 38,0. To ukazuje, že akcie skutečně nejsou levné. Nicméně realita je složitější a ani v tomto případě nelze soudit knihu podle obalu.
Proč jsou akcie drahé?
Ačkoli akciové indexy jsou na historické poměry velmi drahé – v současné situaci by bylo chybou říct, že tím pádem jsou všechny tituly a sektory drahé. Důvodem je takřka bezprecedentní koncentrace na akciových trzích, kdy hrstka největších a nejvýkonnějších společností ohýbá mnohé statistiky a ukazatele.
Tato koncentrace je extrémní na amerických trzích, ale i evropské trhy jsou vysoce koncentrované. Je to zapříčiněno vysokými úrokovými sazbami, které působí škody hlavně zpracovatelskému sektoru a menším a středně velkým společnostem. Naopak větší společnosti s velkou zásobou peněz z vysokých úrokových sazeb mohou paradoxně i těžit!
Hrubě řečeno od počátku roku 2024 za 30 procent celého růstu indexu S&P 500 odpovídá jediná společnost – NVIDIA. Deset procent největších společností zase zodpovídá za růst celého indexu asi ze 75 procent.
Na opačném spektru, index Russell 2000, jež sdružuje menší americké společnosti (tržní kapitalizace v průměru nižší jednotky miliard dolarů) za posledních 4,5 roků nevyrostl po ošetření o inflaci téměř vůbec.
Tato anomálie je typická v konečných fázích hospodářského cyklu, kdy se daří pouze vyvolené skupině společností, které jsou v dané době nejodolnější. Investoři se zdráhají v období vysokých úrokových sazeb riskovat svůj kapitál investicemi do oslabujících společností.
Příběh dvou měst
Jsou to tedy ty největší společnosti, které v současnosti způsobují valuační anomálie. Čím je tato skupina společností větší, tím více ovlivňuje celý index, neboť v něm má čím dál větší zastoupení a tím pádem silněji ovlivňuje veškeré poměry a ukazatele.
Například podle Schwab Research nyní 40 procent indexu S&P 500 je tvořeno sektorem „informační technologie a komunikační služby“. Pro srovnání – sektory veřejné infrastruktury, komoditní a nemovitostní každý tvoří pouze 2,4 procenta indexu S&P 500.
S velkým odstupem se podílí na indexu nejvíce pak sektory finanční (12,9 %) a zdravotnický (12,0 %). Velmi silný růst hlavních akciových indexů tak může vytvářet klamný obraz velmi zdravé ekonomiky, ovšem je nutno poznamenat, že většina titulů se na tomto růstu nepodílí a jejich vývoj je mnohem méně optimistický.
Ačkoli tedy je celkový index drahý, skupina menších společností a sektory, jako jsou veřejná infrastruktura, nemovitosti, energetický, komoditní či některé „kapsy“ zdravotnického a cyklického sektoru obsahují množství titulů, jež se draze nejeví.
Také menší inovativní společnosti a růstové společnosti se záporným ziskem v mnohých případech zlevnily, což prokazuje například velmi špatná výkonnost inovativního fondu Cathie Wood – ARK Innovation ETF. Fond za posledních 4,5 let vygeneroval ztrátu 15 procent.
Je zde ovšem dobrý důvod, proč jsou tyto sektory levné, ony totiž nejvíce trpí v důsledku zvýšených úrokových sazeb. A to že jsou nyní relativně levné, nebo zlevňovaly v posledních letech nemusí nutně znamenat, že jsou skutečně levné. Logicky tedy cestou nejmenšího odporu je pro mnohé investory investovat do těch nejsilnějších společností a „přečkat“ toto obtížné období právě v nich.
Problém
Problém ale začíná být v tom, že čím déle tato mentalita ovládá investory a jejich rozhodování, tím více bobtnají valuace těch „vyvolených“, které se čím dál více vzdalují realitě. Lze tedy říct, že dokud úrokové sazby nezačnou spolehlivě klesat k úrovním, které by přestaly přiškrcovat ekonomický růst bude tato mentalita pokračovat.
Valuace těch největších titulů se tedy mohou i nadále dofukovat do více extrémních úrovní a ostatní tituly mohou i nadále stagnovat, nebo dokonce klesat. Proto i přes relativně přijatelné valuace menších společností a některých sektorů nelze nyní určit, jak rychle dojde k obnově růstu v těchto oblastech trhu.
Například pokud se ukáže, že úrokové sazby zůstanou výše po delší dobu, protože inflace není dostatečně krotká, pak tyto sektory a menší společnosti mohou i nadále stagnovat či zlevňovat. Takže co se nyní jeví jako relativně levné, se může za určitých podmínek ukázat být drahé, a proto se tomu investoři vyhýbají.
Nejspolehlivějším scénářem udržitelného růstu těchto levnějších titulů by byla ekonomická recese následovaná prudkým snižováním úrokových sazeb, kvantitativním uvolňováním a fiskálním deficitem. Nejméně příznivým scénářem by byla již zmíněná stagnace úrokových sazeb a případně i jejich další růst, který bude i nadále přikládat zátěž již tak zatíženým společnostem.
Stagnace sazeb, nebo případně jejich další růst není nemyslitelný vzhledem k tomu, že americká inflace, obzvlášť jádrová se zasekla kolem tří procent a v posledních měsících vykazuje malý progres.
Proto za velmi atraktivním „přebalem“ akciových trhů ve formě dominantních technologických gigantů se skrývá pomalu ochabující jádro, které je ale z ekonomického hlediska mnohem významnější, než onen přebal a představuje mnohem větší část ekonomiky a lidské pracovní síly.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
