Legendárnímu fotbalovému útočníkovi a pozdějšímu trenérovi Tomáši Pospíchalovi je připisován neméně legendární výrok, že fotbal nemá logiku. Po víkendových krajských volbách by se dal mírně poupravit na „Politika nemá logiku“. Kampaň a výsledky jako by celou politiku postavily na hlavu.
Pojďme na to postupně: Opozičnímu hnutí ANO stačilo k vítězství víceméně jedno jednoduché heslo „Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala“. Byla to trefa do černého, protože každý z neštvaných obyvatel má pocit, že mu kabinet Petra Fialy (ODSC) něco vzal. Od hnutí Andreje Babiše (ANO) ani není zapotřebí říkat, co by to mělo být, každý nespokojený občas si může vybrat sám.
V čem je to nelogické? Zůstaňme u předpokladu, že Fialova něco někomu vzala. Pokud by to měl někdo vrátit, měla by to být zase vláda, třeba ta nová, která přijde za rok po klíčových sněmovních volbách. Krajské volby mají primárně řešit to, co mají v kompetenci kraje.
Psali jsme
Kraje a obce hospodařily loni s velkým přebytkem, metropole s druhým největším v historii
A pokud mají kraje něco vracet, co Fialova vláda lidem vzala, proč už to neudělaly třeba v Ústeckém kraji, kde už před letošními volbami bylo ANO nejsilnější stranou a má i svého hejtmana? Mají se tam lidé lépe než v krajích, kde dosud vládl třeba STAN? Nebo „anoistům“ v Ústeckém kraji hází klacky pod nohy koaliční ODS spolu s KDU-ČSL a TOP 09?
Každopádně platí, že heslo „Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala“ zabralo. Že ANO vzalo volby především jako referendum o vládnoucí pětikoalici, dobře vystihuje Středočeský kraj. Na kandidátku ANO se tam nechal napsat i někdejší dvojministr a současný stínový premiér (ale také ministr průmyslu, pozn. aut.) Karel Havlíček.
Byl to samozřejmě trochu podvod na voliče, Havlíček nemá žádné zásadní krajské ambice, krajská politika je pro něj příliš malá, on chce mít celorepublikový rozmach. Havlíčkova role byla především v tom, že se měl stát lákadlem pro voliče.
Formálně byl sice prezentován jako kandidát na středočeského hejtmana Tomáš Helebrant, ale ten byl vlastně celou dobu na vedlejší koleji. I sám Babiš při první, bezprostřední oslavě výsledku z největšího českého kraje obepínajícího hlavní město mluvil víceméně jen o Havlíčkovi („Karel je bůh“), na nějakého Helebranta si ani nevzpomněl.
Později si na něho šéfové ANO vzpomněli a chválili ho, ale to se dalo těžko brát vážně. Ostatně i Havlíček coby Babišova pravá ruka v jednom povolebním rozhovoru přiznal, že se taktika s jeho nasazením na kandidátku vyplatila.
Dalším paradoxem středočeských voleb je to, že vítězné ANO nabídlo koalici včetně hejtmanského křesla koalici Spolu v čele s ODS, na níž před tím nenechala nit suchou. Samostatnou kapitolou je Pirátská strana, které reálně hrozí celostátní pád do propadliště dějin – pokud ji nějaký schopný lídr nevytáhne opět nahoru.
Když ještě zůstaneme v koaličním táboře: Pokud pomineme fenomén Půta v Libereckém kraji, vyhráli v Jihočeském a Jihomoravském kraji lídři a jejich kandidáti, kteří se vlastně k vládě až tak moc nehlásili.
Kampaň Martina Kuby (ODS) a Jana Grolicha (KDU-ČSL) byla do značné míry postavená na nich coby výrazných osobách kraje. Že jsou i členové stran vládní koalice, bylo hodně potlačené. A oběma se to povedlo: Jako by ukázali, že s vládní koalicí toho nemají moc společného.
Oba politici jsou teď pod tlakem, aby své know-how přenesli i na celorepublikovou úroveň. Grolicha spolustraníci vyzývají, aby kandidoval na předsedu KDU-ČSL a otočil klesající preference do klidnějších vod. Kuba má zase poradit ODS, jak vyhrát sněmovní volby příští rok na podzim.
Jenže celorepubliková úroveň je úplně jiná liga, stejně tak se nedají srovnávat krajské volby s celostátními. Stačí si připomenout rok 2013, kdy byl Martin Kuba ve vedení ODS, která ve sněmovních volbách utrpěla nejhorší výsledek v historii (7,7 %), i když po policejním zásahu na Úřadu vlády a politickém konci Petra Nečase to měli občanští demokraté obzvláště těžké.
