Rozhodnutí Martina Kuby odejít z Občanské demokratické strany a založit vlastní politické uskupení se vzhledem k jeho dlouhodobému kritickému vyjadřování ke směřování ODS dalo tak trochu očekávat, i tak jde do značné překvapení – Kuba byl členem strany dlouhých 22 let.
Jeho krok pochopitelně vzbudil uvnitř jeho domovské partaje zatím lehkou nervozitu. Bezprostředně po Kubově rozhodnutí se začaly ozývat první osobnosti, které se rozhodly úspěšného jihočeského hejtmana následovat.
Spolu s Kubou například skončili ve straně rovněž jeho náměstci, českobudějovická primátorka a další jihočeští občanští demokraté. Větší nervozitu způsobuje pomyšlení, že by se ke Kubovi mohli přidat například někteří senátoři.
Mohlo by to totiž výrazně narušit současné dominantní postavení nové opozice vůči vznikající koaliční vládě. A samozřejmě platí, že ODS se může rovněž obávat o odliv minimálně části voličů ke Kubově partaji.
Samozřejmě je otázkou, nakolik se může Kubovi dařit v celorepublikovém měřítku. Jeho postavení v Jihočeském kraji je skutečně mimořádné. Připomeňme, že v krajských volbách v roce 2024 získala Kubova ODS neuvěřitelných 47,5 procenta hlasů.
Krajské volby jsou ale přece jen jiná disciplína než volby do Poslanecké sněmovny, které mají v českém politickém systému největší váhu. Bude schopna Kubova nová partaj zopakovat podobně přesvědčivý výsledek i ve sněmovních volbách?
A dokáže zabodovat také v jiných regionech, kde nemusí být Kubovo „kouzlo“ tak silné jako v „jeho“ jižních Čechách. Kuba tvrdí, že má recept na to, jak oslovit velké skupiny voličů, totiž nebýt konfrontační jako jiné strany a partaje.
„Během krajské kampaně jsem ani jednou nepoužil slovo Babiš, nemluvil jsem ani o ANO ani o Pirátech a žádné další straně, která proti nám kandidovala. Přesto jsme dostali 47 procent a můžeme vládnout sami. V téhle politice budu pokračovat,“ řekl Kuba v rozhovoru pro Novinky.cz.
Je samozřejmě otázkou, nakolik se politik může na celonárodní úrovni může vyhýbat nekonfrontačnímu přístupu, občas se přece musí vymezit vůči svým konkurentům. Ale dobrá, taková je Kubova představa.
Třeba mu takový přístup pomůže zabodovat třeba v Moravskoslezském kraji, kde ve stejných krajských volbách minulý rok hnutí ANO „urvalo“ víceméně stejný podíl voličských hlasů jako Kubova ODS: 47,2 procenta.
Už byla řeč o tom, že na pozoru před novým Kubovým uskupením by měla mít ODS, ale nakonec největší hrozbou se může stát pro jiné hnutí – pro Motoristy. K tomuto tvrzení existují minimálně dva důvody.
Tím prvním je, že Motoristé o sobě tvrdí, že staví na původních myšlenkách ODS, a tedy jsou jakási alternativa občanských demokratů. Tou ale chce být očividně také Martin Kuba, ostatně nic jiného se od něj ani nečeká.
Pokud tedy má případné nové Kubovo hnutí potenciál přitáhnout k sobě nespokojené voliče ODS, totéž platí v případě Motoristů, kteří navíc v podzimních sněmovních volbách nedostali ani sedm procent hlasů – cesta k neparlamentnímu hnutí je hodně krátká.
Motoristé jsou nyní v horším postavení než ODS, stává se z nich totiž vládní strana – a to je právě druhý důvod, proč by se měl Macinka & spol. nového Kubova uskupení obávat. K vládním stranám jsou totiž voliči vždycky přísnější.
Motoristé slibují, že v kabinetu „pohlídají Andreje Babiše“. To bude mimořádně těžký, možná dokonce nesplnitelný slib. A voliči jim to nepochybně spočítají, pokud je Motoristé zklamou: Vyberou si jinou, tentokrát „nemotoristickou ODS“, což může být právě nové hnutí Martina Kuby.
