Údaj očekávaný v příštím roce bude druhý nejvyšší v historii ČR. Dosud nejvyššího podílu na průměrné mzdy dosahovala minimální mzda v roce 2006, a to 39,7 procenta (viz graf níže). V té době ovšem ještě neexistoval institut zaručené mzdy, která se od té minimální odvíjí. Ten vstoupil v platnost začátkem roku 2007. To tedy v souhrnu znamená, že ještě nikdy v historii ČR nevyvíjeli politice tak silný a zároveň široký „tlak zespodu“ na růst celkové mzdové úrovně v ČR.
Rapidní růst mzdové úrovně v ČR, stimulovaný v bezpříkladné míře politiky, se už promítá do nižší ziskovosti tuzemské podnikové sféry. Míra zisku tuzemských firem nefinančního charakteru vykazuje v letošním roce nejnižší úroveň minimálně od roku 1999. Vyplývá to ze sektorových účtů Českého statistického úřadu, který nejnověji publikoval tyto účty za druhé letošní čtvrtletí.
Míra zisku tuzemské podnikové sféry dosáhla úrovně 47,3 procenta. V prvním čtvrtletí to přitom bylo rovných 47 procent. Je to poprvé minimálně od roku 1999, kdy se míra zisku dvě čtvrtletí po sobě pohybuje pod úrovní 48 procent. Srovnatelně nízkou úroveň jako letos vykázala míra zisku naposledy v prvním čtvrtletí roku 1999, kdy činila 47,15 procenta. Od té doby byla vždy vyšší, dokonce i v době, kdy se česká ekonomika potýkala s důsledky světové finanční krize.
Ziskovost výrobního procesu v České republice tedy v tomto století nebyla dosud nikdy tak nízká jako letos. Klíčovým důvodem je právě růst mzdových nákladů. Růst mezd v letošním roce dosáhne zmíněné nominální úrovně 8,3 procenta a je už ze střednědobého hlediska neudržitelný.
Je sice pravda, že míra zisku v ČR zůstává znatelně nad průměrem Evropské unie, který v letošním prvním kvartále činil zhruba čtyřicet procent. Je však třeba přihlédnout k tomu, že tuzemské podniky také dlouhodobě v porovnání s průměrem EU vykazují znatelně vyšší míru investic. Míra investic činila letos ve druhém čtvrtletí 28,2 procenta. V EU dosahovala v prvním kvartále 2018 v průměru úrovně 22,5 procenta.
Důvodem těchto výsledků je struktura české ekonomiky. Její silná orientace na průmyslovou výrobu, prakticky nejvyšší v Unii, nutí firmy více investovat do modernizace výrobních linek a produkčních procesů a kapacit. Firmy a podniky těch ekonomik, které jsou založeny více na službách, mohou rozdělovat větší část svého zisku na mzdy zaměstnanců, neboť nemusí tolik investovat „do železa“, tedy právě do modernizace výroby.
Vyšší než průměrná míra zisku je tedy v ČR v unijním kontextu do značné míry objektivní nutností, aby se tu firmám při dané struktuře ekonomiky výroba vůbec mohla vyplatit. Současný – politiky bezprecedentně stimulovaný – růst platů a mezd a právě také minimální mzdy je nebezpečnou hrou s ohněm.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)
