Již několik let pracujete v Hill’s Pet Nutrition. Firma vyrábí špičková zvířecí krmiva a diety. Snědla byste krmivo pro kočku?
Určitě. Krmivo pro kočku se vyrábí ze stejných potravin, které se připravuji i pro nás. Naopak si myslím, že krmiva pro kočku mohou být pro lidi chuťově velmi zajímavá. A musím říct, že jsem to i několikrát udělala, tedy snědla kočičí či psí krmivo. Dokonce jsem ochutnala i krmivo pro koně.
Udělala jste to čistě ze zvědavosti nebo spíše kvůli testu?
Udělala jsem to hlavně proto, abych otestovala, jak daný výrobek může psovi a kočce chutnat. Kočky a psi mají totiž jiné chuťové pohárky, kočky například nemají schopnost zjistit sladkou chuť. Lidé se možná zbytečně bojí, ale zvířecí krmiva jsou nezávadná a ze surovin, které máme i v našem jídelníčku. Jenom jsou vlastně přetavena do granulí či konzerv.
Kdysi ale lidé příliš neřešili, čím a jak zvířata krmit. Nezabývají se ale dnes lidé stravou domácích zvířat až příliš?
Otázka zní, jak dlouho takový pes nebo kočka někde na vesnici žili. Kdysi to nebyli typičtí domácí miláčci, hlídali dům a jejich „životnost“ byla pouhých pár let. V současné době není výjimkou, že se kočky dožívají i dvaceti let. Pokud se zvířata krmí nutričně správně, zajišťuje jim správná strava zdravější a aktivnější život. Ani psi, dožívající se šestnácti let, nejsou výjimkou. Samozřejmě, jsem zaujatá, přesto věřím, že délka života zvířat opravdu souvisí se správnou stravou.
Před lety jsem viděla video, ve kterém jste účinkovala coby poradkyně v jedné americké televizi. Přinesli vám tam tlustou kočku, která vypadala spíše jak malé vykrmené prasátko. Mají tlustí Američané vypasenější zvířata?
Dobrý dotaz! Je jednoznačně prokázán vztah mezi obezitou v lidské populaci a mezi obezitou u domácích miláčků, zejména u psů a koček. Dokonce existuje i studie, která tento vztah jednoznačně potvrzuje – obézní majitelé zkrátka mají tendenci mít obézní psy a kočky. Percepce obezity je v podstatě už normální. Těžko budete kontrolovat kalorie u svého zvířátka, když toho nejste schopni ani sami u sebe. Ostatně, v Americe je epidemie obezity obrovská. Znám samozřejmě i Američany, kteří jsou na své miláčky naopak extrémně přísní, o sebe však nedbají.
Zajímavý paradox, spousta lidí se o své zdraví opravdu příliš nestará, je jim líto peněz za každé nadstandardní vyšetření či léky. U léčby zvířat jsou ovšem ochotni vydat obrovské částky. Jde o fenomén dnešní doby?
Musím souhlasit, zažila jsem chovatele, který neměl problémy zaplatit zubní rovnátka svému výstavnímu psovi. Ale když měl pořídit rovnátka svým dětem, činilo mu to značné problémy. Myslím si ale, že v České republice jsou takoví lidé stále výjimkou. V USA je naopak spousta lidí ochotných utratit neuvěřitelné peníze za zlepšení kvality života jejich kočky, psa či koně.
To ale naráží i na etické hranice.
Jistě, mnohdy je dobré nechat zvířecí nemoci přirozený průběh, nesnažit se za každou cenu o záchranu. U zvířat většinou nemáme zdravotní pojištění, proto jsou výsledné částky operací leckdy obrovské. Ale majitel většinou dopředu zná cenu zákroku. Jde opravdu spíše o otázku etiky – investovat či neinvestovat? Není to jednoduché – váš pes či kočka jsou s vámi denně, spousty hodin, možná s vámi spí i v posteli. Je to váš přítel a člen rodiny.
Chápu, ale…
Spí vaše babička s vámi posteli? Asi ne. Rozumíte, používám nadsázku, ale snažím se vysvětlit, co lidi k vydání takových vysokých částek vede. Mnohé pojí s jejich domácími mazlíčky opravdu silné pouto. Někteří majitelé zvířat mi popisují, že emocionální ztráta, kterou prožívali po odchodu zvířecího parťáka, byla větší, než při ztrátě člověka. Nezlehčovala bych to. Naopak ve své profesi tomu rozumím a zákroky jim tudíž nerozmlouvám.
Jako holka z vesnice jsem vždy vnímala, že na venkově mají obyvatelé ke zvířatům jiný vztah. Když jsem zjistila, že i tam krmí kočky a psy granulemi, dost mě to zarazilo. Nezabíjíme tím ve zvířatech jejich instinkty, když jim dvakrát denně servírujeme misku krmiva?
Kočka bude chytat myši i na plný žaludek. Má instinkt lovit a ten není indukován tím, že má hlad. Pro ni jde o zábavu a legraci. Tím, že ji doma nakrmíme komerčně vyrobenou stravou, rozhodně její instinkt neničíme. Těžko můžeme kočky úplně vrátit do jejich původního „přirozeného“ prostředí. Naopak – ve světě se dokonce nedoporučuje vypouštět kočky do přírody. Je to malá šelma, a pokud se má lovem nakrmit, musela by denně chytit alespoň deset nebo jedenáct myší. Jedna myš má zhruba třicet kalorií, kočka jich denně potřebuje tři sta.
To je jasné, v čem je tedy problém?
Jistě, pokud kočka chytá myši, tak nám to nevadí. Naopak. Jenže ona bude chytat i ptáky, ještěrky, žáby, užitečný hmyz. Prostě likvidovat spoustu prospěšných živočišných druhů. Místa, kde se kočky neasimilují a žijí volně, jsou většinou „vyluxována“ od veškerých drobných živočichů. Současná populace koček je obrovská, i jejich koncentrace, ať už ve městech či na vesnici. Pokud bychom je vypustili do přírody s hypotetickým zadáním „krmte se samy“, zlikvidujeme životní prostředí kolem nás. Zkrátka musíme jejich stravu nahradit krmivem. Nejde jen o byznys, ale o součást ochrany světa, kde žijeme.
