Co všechno můžeme prodat? Prakticky všechno, dokonce i z vlastního těla, záleží jen na ceně, našem zdravotním stavu a příležitosti. A nemusí jít přímo o orgány, časté je zpeněžování vlastní krve, plazmy, spermatu, vajíček a podobně. Současně se však ztrácejí dobrovolní dárci krve, kteří však svou tělní tekutinu poskytovali z úplně jiných pohnutek, totiž zdarma a motivováni pomoci bližnímu.
Dokonce zmizel už i jejich tradiční název, protože ze zákona už je darování krve bezplatné, takže jiní než bezplatní dárci ani nejsou. Zákon však současně umožňuje za darování krve, ale i krevní plazmy, spermií či vajíček vyplácet náhradu za náklady spojené s dárcovstvím, čehož využívají soukromé společnosti a do transfúzních center lákají především studenty, pro které se jedná o celkem lukrativní záležitost.
V průběhu posledních deseti let pokles počet evidovaných dárců krve, tedy těch, kteří k odběrům docházejí pravidelně, o zhruba 140 000, tedy o přibližně třetinu. Je to varující pokles, který podle lékařů může znamenat ohrožení provozu nemocnic při operacích.
Evropská unie doporučuje nejméně čtyři až šest procent dárců z celkového počtu obyvatel, což by v Česku znamenalo alespoň 400 000 lidí. Do ideálního stavu jich tak chybí přes 120 000. Situace se zřejmě výrazně nezlepší ani v budoucnu, dárců bude totiž podle prognóz dále ubývat.
Problémem je také zvyšující se průměrný věk dárců. Někteří z nich pak přestávají darovat krev ze zdravotních důvodů, a mnohdy se naopak stávají jejími spotřebiteli. Nejvíce dárců mají nyní transfuzní stanice mezi lidmi ve věku 25 až 35 let. Lékaři ale varují, že ti v budoucnu potřeby pacientů nebudou schopni pokrýt, protože výrazně klesá počet mladých prvodárců, za posledních 10 let na zhruba polovinu.
Podle odborníků je hlavním důvodem tohoto stavu působení firem, které za odběr krevní plazmy dárcům platí. Podle zákona je sice náhrada za odběr plazmy stanovena na maximálně 400 Kč, komerční centra však tuto odměnu veřejně navyšují a slibují i další bonusy. V průběhu odběrů se sice tato částka obvykle snižuje, stále však může být ve srovnání s bezplatným odběrem atraktivní pobídkou. Největší komerční společnosti obchodující s krevní plazmou v České republice ji prodávají zahraničním firmám na výrobu krevních derivátů, které se používají například při léčbě hemofilie.
Darovat je však možné i jiné tekutiny, dárcovství semene patří rovněž mezi tradiční způsob přivýdělku. Náhrada za odběr je sice maximálně 1000 Kč, ale je možné počítat s deseti až dvaceti odběry v průběhu několika týdnů. Náročné jsou však zdravotní testy, kterými prochází zhruba jen každý dvacátý zájemce. A je nutné také splnit věkový limit od 18 do 40 let a prokázat se maturitou.
Možnosti, jak co nejlépe zpeněžit sám sebe, nejsou pochopitelně vyhrazeny pouze mužům. Velmi lukrativní je při rostoucím počtu neplodných žen darování vajíčka, kde se náhrady pohybují v řádu desítek tisíc korun. Také tady je však potřeba počítat s náročnými zdravotními testy i požadavkem na dosažené vzdělání.
Nedostatek je rovněž dárkyň mateřského mléka, protože je málo matek, které ho mají přebytek, a navíc bývá velmi složité logisticky vyřešit tuto záležitost s péčí o vlastního kojence.
Jednodušší se pak zdá prodej vlasů, v závislosti na jejich barvě a délce jde o záležitost v řádu tisíců korun. Je to sice způsob výdělku tradiční, snad i etičtější než výše popsané, ale zdlouhavý. Čekat, až mi vyrostou vlasy o metr, je při plánování, že vylepším rodinný rozpočet o deset tisíc, přeci jen na dlouhé lokte.