Nemoc Covid-19 zasáhla téměř každou část národního hospodářství naprosté většiny států na světě. Můžeme mluvit o krizi, nicméně nejde o klasickou ekonomickou krizi či recesi. Příčinou problému je externí šok a ne to, že by například dluhy přerostly únosnou míru, zkrachovaly by banky nebo se dostaly do nerovnováhy důležité ekonomické veličiny jako nabídka a poptávka, což byly příčiny předchozích krizí.
Jde se o krizi veřejného zdraví, která má za důsledek ekonomický šok – lidé jsou v karanténě, nechodí do práce, obchody, továrny a provozovny jsou zavřené. Jelikož je ekonomický šok důsledkem a ne příčinou, tak se jednotlivé ekonomiky dokážou rychle zotavit. Musí být ale splněny určité předpoklady.
Akce centrálních bank
Prvním je koordinovaná monetární politika hlavních světových centrálních bank. Centrální banky po celém světě už reagovaly prudkým snížením základních úrokových sazeb. To je rychlý nástroj, jímž centrální banka uvolní peníze na mezibankovním trhu. Velké firmy si mohou levněji půjčovat peníze, dochází i ke snížení dalších úrokových sazeb, které mají vliv například na hypotéční nebo spotřebitelské úvěry.
Nicméně Covid-19 je tak rozsáhlý šok, že samotné snížení úrokových sazeb nestačí. Proto drtivá většina centrálních bank přistoupila také k tzv. kvantitativnímu uvolňování. Znamená to, že centrální banky začaly na trzích nakupovat cenné papíry. Centrální banky v podstatě natisknou peníze a budou kupovat kromě státních dluhopisů také ostatní aktiva.
Například americká centrální banka (Fed) ohlásila, že bude nakupovat hypotéční portfolia od bank, dluhopisy od velkých korporací či portfolia, která se skládají ze studentských půjček a leasingových či spotřebitelských úvěrů. Zjednodušeně řečeno – Fed plánuje natisknout a uvolnit tolik peněz, jako za celé období od poslední velké krize let 2008/2009 do loňska. Tím do ekonomiky nalije dostatek peněz, které budou moci banky využít mimo jiné pro poskytování dalších úvěrů, které jsou velmi důležité pro chod jednotlivých segmentů hospodářství (a nejenom bankovního sektoru).
Spotřebitelé jako nejdůležitější součást hospodářství
Centrální banky dokážou ekonomickému systému pomoci, ale mají omezené nástroje, aby se nově vytisknuté peníze dostaly mezi běžné obyvatelstvo a menší firmy či živnostníky. A tady se dostáváme ke druhému předpokladu, aby nedošlo k výrazným ekonomickým škodám a jednotlivé ekonomiky se po odeznění Covid-19 rychle zotavily. Spotřebitelé totiž tvoří nejdůležitější část hospodářství, a když centrální banka pomoci nemůže, musí přijít na řadu stát a jeho fiskální, tedy rozpočtová politika.
Nejvýraznější roli v rámci fiskální politiky opět hraje Amerika, která schválila fiskální podporu ve výši 2 000 miliard dolarů. Tato podpora se bude financovat prostřednictvím státních dluhopisů, které bude nakupovat centrální banka. Tím pádem vznikne deficit státního rozpočtu přibližně ve výši 20 procent amerického HDP. Obdobný rozpočtový deficit zaznamenaly USA naposledy ve 40. letech, v období druhé světové války. Můžeme tedy v jistém slova smyslu říci, že dnešní pandemie odpovídá válečnému stavu.
Tyto razantní kroky ze strany centrálních bank i jednotlivých států jsou třeba, aby zaplnily krátkodobý výpadek hospodářství a nedošlo ještě k větším ekonomickým ztrátám. V případě takto razantních kroků je velká pravděpodobnost, že současné zastavení chodu hospodářství na několik měsíců nebude mít katastrofické následky a po odeznění koronaviru budou jednotlivé státy, které provedly razantní fiskální a monetární opatření, schopny poměrně rychle obnovit své hospodářství.
Autor je člen investičního výboru společnosti Broker Trust
(Redakčně upraveno)
