Podle informací nakladatelství je čeština teprve čtvrtým jazykem, do něhož byla knížka přeložena. V Česku přitom v boha nevěří zhruba polovina populace a je tedy jednou z nejateističtějších zemí na světě.
Tým autorů knížky Youcat pracoval na knize od roku 2013. Zvolili přitom moderní způsob tzv. community writing: Testování textu přímo na adresátech a zohlednění zpětné vazby do knihy.
Autory jsou tak prý v širším smyslu slova i rodiče, učitelé, kněží, moderátoři dětských společenství z Rakouska, Slovenska a Německa a také přibližně 60 dětí, které dávaly zpětnou vazbu.
Otázkou je, nakolik se na dětském katechetickém „desateru“ v češtině podíleli původní kolektivní autoři, a nakolik jde o případné zkreslení zaviněné překladem (Jindra Hubková).
Výsledkem v každém případě je, kromě jiného, devatero (deváté a desáté přikázání bylo spojeno do jednoho), v němž naleznete deset (!) vykřičníků:
- Bůh se skvěle vyzná. On říká věci tak, jak jsou. Není nikdo důležitější než on.
- Nevykládej o Bohu hloupé vtipy a nikoho neposílej k čertu!
- Vydechni si u Boha!
- Měj úctu k rodičům!
- Nesnaž se nikoho vyřídit. Nebo dokonce zabít. Nemávej pěstí! Nevracej ránu!
- Žiješ-li v manželství, dodržuj svůj slib věrnosti.
- Nekraď!
- Nelži! Neudávej! Už žádné nelegální stahování!
- & 10. Prostě nemůžeš mít všechno, jasný?!
Devatero-desatero je názorným příkladem toho, jak katolická církev v současné době selhává v šíření své propagandy, nebo chcete-li, svého píár:
- Jak asi šestileté dítě vnímá informaci, že je někdo důležitější, než jeho rodiče? A navíc, koho v životě nikdy nevidělo?
- Kolik věřících dětí prvního stupně základní školy zná nějaký vtip o bohu a kolik z nich je vypráví? Co znamená „hloupý vtip“ a kdo posoudí, že vtip je skutečně „hloupý“? Opravdu dnes posílají děti někoho „k čertu“? Živě si představuji onu debatu dvou školáků, kterou jeden z nich ukončuje slovy: „Čert aby tě vzal…“ A mimochodem, v českých reáliích a tedy i tuzemské pohádkové tvorbě jsou obvykle čerti nešikové a docela sympaťáci…
- „Vydechnout si“ ve smyslu odpočinout si už se v běžné češtině příliš nepoužívá. A vydechnout si u boha? Kdy? Jen sedmý den, nebo během celého víkendu, tedy včetně soboty? Šest dnů práce a sedmý den pro odpočinek – to se v tuzemsku praktikovalo naposledy v šedesátých letech…
- Měj úctu k rodičům. Ke všem anebo jen ke svým? Viz – cti otce svého i matku svou…
- Přikázání Nezabiješ „přeložené“ do „dětského českého jazyka“? Selhání kolektivních autorů nebo překladatelky? Nemávej pěstí? Pěstí se vyhrožuje a rukou se mává na pozdrav… Mávat pěstí se proto zdá být nově objeveným básnickým protimluvem.
- Pokud je „desatero“ cíleno na děti prvního stupně, lze předpokládat, že žádné z nich nežije ve svazku manželském. Sňatky v ČR jsou možné až pro starší patnácti let a to až poté, co jsou zplnoletněni. Manželský slib věrnosti je tedy pro cílovou skupinu irelevantní.
- „Nekraď“ lingvisticky zní jako výzva někomu, kdo již krade (anebo kdo tak má v úmyslu učinit), a jako imperativ, aby s tím přestal (anebo nezačal). Výklad původního „nepokradeš“ přitom zní jasně: Nikdy si nevezmeš nic, co ti nepatří.
- Tohle nás v redakci taky dostalo do varu. „Nelži! Neudávej! Už žádné nelegální stahování!“ Nelegální stanování je formou krádeže duševního vlastnictví, čili patří k „nepokradeš“. Formulace „už žádné“ přitom nabízí interpretaci, že k tomu již v minulosti došlo. A udávání? Je udávání anonymizovaným způsobem předání informací nebo něčím jiným? Srovnej s originálem: „Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.“
- Chápu, že děti na prvním stupni nemohou úplně do detailu rozumět tomu, co znamená „Nepožádáš manželky bližního svého.“ A chápu, že je cílové věkové skupině obtížně vysvětlitelné přikázání „Aniž požádáš statku jeho.“ Ale spojit tato přikázání dětem do kategorického příkazu/zákazu ve stylu „Prostě nemůžeš mít všechno, jasný?!“ To jako vážně? A kde je vysvětlení? Proč nemůžu mít všechno? Mimochodem: Na úvod knihy si vzal slovo papež František: „Nemlčte, až na vás děti začnou dotírat svými otázkami…“
„Soudruzi“ z Německa – anebo z Vatikánu – zřejmě někde udělali chybu. A rozpouštějící se filmová umělohmotná lžička v horké vodě je však pouhou nicotností proti tomu, jak zpackané „kate-deva-desa-tero“ může ovlivnit život dětí, jimž jejich blízcí koupí knížku Karmelitánského nakladatelství za doporučenou cenu 499 korun.
A pokud si ji někdo z mého okolí koupil, čestně prohlašuji, že po ní vůbec nedychtím, jakož po ničem, co patří bližnímu mému. Ostatně nikdo z nich dnes nemá otroka či otrokyni, býka anebo osla. Prostě nemůžu mít všechno, jasný?!
