
Kdy dětem odtajnit klasickou vánoční pověru, že jim nosí dárky Ježíšek? Jak vysvětlit, že šlo o „malou lež“ a tradici?
Jak jste dospěl k přesvědčení o „vánoční pověře“? Vám snad dárky nenosí Ježíšek? To jste asi nebyl hodný! Mně nosí dárky Ježíšek stále. V jisté chvíli mi došlo, že to Ježíšek všechno nemůže stihnout osobně, tak to deleguje na mé rodiče, to ale kouzlo Vánoc a Ježíškovu štědrost v mých očích nijak neoslabilo.
Měli bychom dětem vlastně vysvětlovat vše a neschovávat se za lží?
Mnoho lidí se mylně domnívá, že dítě je malý hlupáček. Děti mají svůj mýto-poetický svět, který je v mnohém hlubší a bohatší než ten náš, my jsme z toho ráje byli vyhnáni. Představa, že dospělí jsou „chytřejší“ a že mohou dětem z nadřazené pozice vysvětlovat, „jak to ve skutečnosti je“, je naivní a arogantní. Dítě má ve hře přístup k hlubší a pestřejší dimenzi světa, my se k této sféře skutečnosti dostáváme pak už jen ve snech a v umělecké fantazii.
O jakém světě mluvíte?
Dítě má podobně jako tomu bylo u archaických kultur schopnost podržet si zároveň dvojí vidění světa. Jistým způsobem ví, že Mikuláš je tatínek, ale bere ho zároveň jako Mikuláše. Má kmotřenka Niké dovedla být psem Jonathanem pod stolem a vzápětí zas způsobnou holčičkou. Někdy kolem počátku školní docházky dítě ale schopnost vnímat dvě stránky skutečnosti zároveň ztrácí, podobně jako ztrácí schopnost učit se rychle a spontánně odposlechem cizím jazykům. Vstupuje do našeho dospělého světa, který je vlastně v mnohém více plochý a chudý, jakkoliv v jiných ohledech je zrání mozku a racionálních schopností pochopitelně přínosné.
Milosrdná lež je někdy lepší než krutá pravda. V jakých situacích se vyplatí dětem lhát, pokud takové případy existují?
Lhát se nesmí, i kdyby se to „vyplatilo“. Lež je vědomé poskytnutí nepravdivé informace člověku, který má na pravdivou informaci právo. V určitých situacích pravdivé informace musíme zatajit, například když jsme vázáni slibem mlčení, nebo kdybychom sdělením určitých fakt druhého poškodili. V takovém případě se nejedná o lež.
Jsou děti připraveny na všechny životní a rodinné situace? Nebo je lepší dětem říci na rovinu, jak se věci mají?
Opravdu si myslíte, že my víme, „jak se věci mají“? V komunikaci s dětmi musíme respektovat vývojová stadia – nakolik dítě může informaci pochopit a zpracovat, aniž by vyvolalo trauma. Děti samozřejmě na všechny životní a rodinné situace připravené nejsou. Ale to nejsou mnohdy ani dospělí.
Jak k problematice „Ježíška“ a dětí přistupujete vy?
Radím rodičům, aby ve správné době dětem řekli, že si dáváme dárky, protože se narodil Ježíš a protože jeho narození je největším darem, který lidstvo kdy dostalo. Ale to by mnozí rodiče museli vědět, kdo ten Ježíš byl a co Vánoce vůbec znamenají. Rodiny, které postrádají duchovní kulturu, což není úplně totéž, co „náboženské přesvědčení“, stejně jako neúplné rodiny, poškozené traumatem rozvodu, ztratily klíč ke kráse Vánoc. Z posvátného času, na který se lidé těší celý rok, se stal duchovně zcela vyprázdněný hektický čas konzumu, nervozity, přejídání a marné snahy nahradit množstvím dárků to, co děti skutečně potřebují: lásku a pozornost.