Za prvé, Fed šije úrokové sazby na míru americké ekonomice – ne přímo akciovému trhu, který může přestřelovat v pohybech na obě dvě strany. Ekonomika USA se v tuto chvíli zjevně dostává do varu (velice nízká nezaměstnanost tlačí vzhůru mzdy) a potřebuje „normálnější“ měnové podmínky (vyšší sazby a možná i tenčí bilanci Fedu).
K přehřívání ekonomiky nemalou měrou přispívá i Trumpova administrativa, která v dobře rozjeté lokomotivě ještě dál přihazuje do kotle – nešťastně ekonomiku dodatečně podporuje daňovými stimuly poblíž vrcholu hospodářského cyklu. To je pro centrální banku argument navíc, proč hospodářství věřit, a nebát se dalšího růstu sazeb.
Jedna věc je ovšem nová. Utahování měnových šroubů přichází po období super-dlouhé měnové expanze. Ta stlačila volatilitu na řadě trhů extrémně nízko a nikdo neví, jak prudce vrátí v určitou chvíli pohyb opačným směrem (růst úrokových sazeb ke třem procentům a rozprodej aktiv Fedu) volatilitu na trhy. Výraznější rozkolísanost trhů může být časem pro samotnou centrální banku argumentem tempo utahování měnových opasků trochu zvolnit.
Jinak ale americká ekonomika ani větší část vyspělého světa v tuto chvíli nemá zaděláno na novou velkou recesi nebo finanční krizi ve stylu Lehman Brothes. Rostoucí problémy ale mohou mít ve světle dražšího dolaru rozvíjející se trhy. Největší pozornost by se měla ve finále věnovat Číně – ta je dostatečně velká na to, aby v budoucnu mohla nastartovat skutečně globální problém a vystavila „stopku“ i americkému Fedu. Donald Trump nic takového, doufejme, nesvede.
Autor je hlavní ekonom Patria Finance
(Redakčně upraveno)
