Kolik máme zákonů, kolik jich ročně přibyde a zanikne?
Za loňský rok dosahoval celkový počet zákonů bezmála tří tisíc, přesně řečeno 2 953 zákonů, což byl meziroční nárůst o 106 zákonů. Vzrostl i počet nařízení vlády z 1520 v roce 2016 na 1538 v roce 2017 a vyhlášek, kterých bylo 4484 v roce 2016 a 4626 v roce 2017. Za celý rok 2017 tedy vzniklo celkem 266 nových předpisů.
Co se týká aktuálních čísel za letošní rok, za rok 2018 bylo zatím celkově ve Sbírce zákonů zveřejněno 220 předpisů, za rok 2017 to bylo 476 předpisů. V tuto chvíli je těžké odhadovat, jak dopadne letošní rok, ale očekávám podobné počty jako v roce minulém.
Kolik máme celkově předpisů, norem, vyhlášek, nařízení, a především kolik novelizací ročně je a kolik novelizací novel a prováděcích výkladů?
V České republice dnes platí přibližně 15 tisíc předpisů, přičemž každý rok je ve Sbírce zákonů vyhlašováno 200 až 300 právních předpisů. Odhadnout, kolik předpisů mezi všemi platnými zákony, nařízeními a vyhláškami, je zbytečných, si netroufám. Jisté je pouze to, že ve změti právních předpisů se pomalu přestávají orientovat i odborníci. Po lidech však stát požaduje, aby se jimi řídili. Což je v některých případech opravdu absurdní, nebo minimálně úsměvné.
Může se v tom právník, natož laik už vůbec vyznat a řídit se bez chyb podle psaného práva?
Nikdo ani neví, kolik v České republice nyní platí zákonů. Na problém narazilo ministerstvo vnitra, když se chystalo zrovnoprávnit tištěnou a elektronickou verzi Sbírky zákonů. A navrhovalo speciální zákon o svodu platných právních předpisů.
Zjednodušeně, limitem měl být rok 1945, starší předpisy by vypadly. Jenomže se ozvali kritici, ukazovali na předpisy z první republiky či z doby Rakouska-Uherska, které podle nich lze stále aplikovat.
Jako příklad uvedu zákon o zrušení šlechtických titulů, což souvisí i s aktuální skutečností, kdy se ve veřejném i politickém životě objevilo či stále objevuje několik občanů šlechtického původu.
Společnost se stává složitější, pravda, existuje více věcí například, ale může takto donekonečna bobtnat psané právo? Nehrozí pak nástup jiných, nepsaných zákonitostí?
Mám obavu, že psané právo takto bobtnat bude ještě dlouho, až možná příliš dlouho. Může za to do jisté míry společenský pokrok, zejména v oblasti technologické, ale nezastupitelnou roli na tom bohužel má i legislativní činnost.
Schvaluje se mnoho norem, které neřeší nic nového, jen přicházejí s novou definicí či jsou detailnější a více kazuistické. Tohoto nejsem v žádném případě příznivcem. Můžeme se tak jen domnívat, co tato přehnaná legislativní činnost způsobí, ale pravděpodobně to nebude nic pozitivního.
Můžete najít stále platné staré zákony, které jsou už nesmyslné? Na stránkách České advokátní komory je třeba výčet takových norem z Rakouska-Uherska, třeba o služkách, ale nevím, zda je to ještě platné…
Těch zákonů je dost, na což upozorňují jak právníci, tak i politici. K takovým patří například zákon o nejvyšší emisi dluhopisů „Zemědělské banky markrabství Moravského“ v Brně z roku 1919; zákon o potírání pohlavních nemocí z roku 1922; zákon o povinném očkování proti neštovicím z roku 1919; zákon o výměně jednokorunových a dvoukorunových bankovek z roku 1919.
A co rozporuplnost řady nařízení?
Více než rozporuplnost vnímám problém, že nám často k zásadním normám chybí důležité prováděcí předpisy, jako tomu bylo např. u občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, nebo že není evropská legislativa řádně implementována do právního řádu ČR. Jelikož se těchto pravidel ale mohou občané ČR dovolávat, může to způsobit zásadní problémy.
