Výzkumy založené na historických datech ukazují, že hodnotové akcie měly tendenci překonávat růstové. Například Eugene Fama a Kenneth French provedli v letech 1975–1995 průzkum, v němž dané tvrzení podporují. Došli k závěru, že na 12 hlavních trzích z celkových 13 hodnotové akcie překonaly růstové v průměru o více než 7 procentních bodů ročně.
Studie byla velmi populární a při sestavovaní klientských portfoliích ji dokonce využívali finanční poradci, kteří pak nadvažovali hodnotové akcie. V roce 2017 můžeme ale naopak pozorovat jasnou nadvýkonnost růstových akcií. Od počátku roku 2017 vzrostl index Russell 3000 Value o 3,91 %, zatímco index Russell 3000 Growth si připsal více než 14 %. Rozdíl tak zatím představuje více než 10 procentních bodů.
Růstové akcie překonávají hodnotové už od doby před finanční krizí (od roku 2007). Důvodem jejich vyšší výkonnosti je expanze ekonomiky v postkrizovém období, která jim obecně nahrává. Dalším důvodem je i povaha finanční krize, jež negativně zasáhla finanční sektor, z větší části zahrnutý do hodnotových akcií. Výjimkou byl rok 2016, kdy hlavně po zvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa růstové akcie výrazně ztrácely. Důvodem byl růst úrokových sazeb, který podpořil finanční sektor. Naopak pro růstové společnosti, vyznačující se vyšší betou (pohyb ceny konkrétního titulu na základě vývoje tržního indexu), jsou příznivější nízké úroky.
Od roku 1996 si lépe vedly hodnotové akcie, avšak jednoznačná nadvýkonnost není z historických dat patrná. Za posledních 22 let vzrostly na hlavním trhu v USA hodnotové akcie v průměru pouze o 1 procentní bod ročně více než růstové, což je mnohem méně, než prokázali Fama a French.
Další využívanou statistikou je relativní poměr mezi ukazateli P/E růstových a hodnotových akcií. V současné době se nachází na dlouhodobém průměru kolem hodnoty 1,4. V roce 2009 měly dokonce hodnotové akcie vyšší P/E. Tuto anomálii však lze připsat finančnímu sektoru, kde mnohé společnosti vykazovaly ztráty nebo vysoké P/E kvůli výraznému poklesu zisků. V roce 2011 se však situace znormalizovala. Naopak v roce 2000 jsme byli svědky další anomálie, když se vytvořila obrovská bublina na technologických akciích.
Otázkou zůstává, zda není již vhodný čas nadvážit po horších výsledcích v portfoliích hodnotové akcie. Z dat vyplývá, že situace není až tak jasná, jak by se zdálo z výzkumů provedených na konci minulého tisíciletí a anomálie vyšší výkonnosti hodnotových akcií již není jednoznačná. Můžeme polemizovat, zda zmizela kvůli tomu, že se dostala do povědomí široké investiční veřejnosti nebo zda se pouze změnily podmínky na trhu. Osobně bych se však na základě současných dat lehce přiklonil k hodnotovým akciím po tom, co v minulých letech jejich výkonnost nebyla tak přesvědčivá a mohlo by tedy dojít ke změně trendu. Teorie „hodnoty“ dává i logicky větší smysl než důvěra v očekávané zisky, které se mnohokrát nenaplní. Dalším podpůrným faktorem může být růst úrokových sazeb, který by měl mít pozitivní vliv na finanční sektor. Načasování je však velmi složité.
(Autor je portfolio manažerem ČSOB Asset Management)
