Je 20 procent moc, nebo málo? Je necelá polovina dobrý výsledek, nebo není? Bez toho, že byste si odpověděli na obě otázky, nemá význam, abyste se snažili přijít na to, co vám to vlastně ta média servírují. A takových otázek si budete muset zodpovědět víc.

V listopadu 2011 vyšlo v průzkumu CVVM, že příjem 91 procent českých domácností umožňuje pokrýt jejich základní životní potřeby. Průzkum Poštovní spořitelny z letošního května hlásí, že 93 procent obyvatel země snadno zvládá pokrýt základní výdaje. To vypadá docela dobře, že?

Současně ale v jiném průzkumu skupiny Wüstenrot vyšlo, že 19 procent domácností hospodaří „od výplaty k výplatě“. Podle stejného zdroje si současně více než 70 procent domácností vytváří finanční rezervu. Ovšem třetina z nich ukládá měsíčně pouze několik stokorun. Když k tomu přidáme údaj Poštovní spořitelny, že „pravidelnou dovolenou si může dovolit v metropoli více než třetina lidí a v obcích do tisíce obyvatel necelá pětina“, výsledný obrázek již tak pěkně nevypadá.

O tom, že s úsporami to nebude tak horké, svědčí i průzkum z loňského listopadu, jehož výsledky zveřejnila Česká bankovní asociace. Podle něj by téměř pětině Čechů v případě výpadku příjmů vydržely úspory pouze na měsíc, další pětině pak na tři měsíce. Obecně se však doporučuje mít v rezervě šest měsíčních platů. Pro 40 procent obyvatel je však něco takového zjevně jen zbožným přáním. Přitom podle údajů ING Bank ze září 2015 měl průměrný Čech naspořeno 120 tisíc a bez příjmu by tak vydržel téměř čtyři měsíce…

Průzkumy jsou v každém případě zajímavé – už proto, aby člověk zjistil, jak je na tom v porovnání s ostatními. Otázkou ale je, nakolik jim lze věřit, když se mezi sebou natolik liší.