Kuba nám může nabídnout splácení dluhu třeba rumem nebo tabákem. Ale proč nemá Česko zájem o lék na tzv. diabetickou nohu? Protože se tak rozhodl „Ludvík Opatrný“, muž, který sociálním demokratům možná prohrál podzimní volby už teď. Dobrá, buďme shovívavější – v Lidovém domě už v předstihu mají toho, na koho případně mohou svést nepříznivý výsledek voleb do parlamentu.

Místo toho, aby se Ludvík zachoval jako politik, který slibem neurazí (slíbí cokoliv, ale neručí za to, že to vyjde) a aby se vrátil z komunistické Kuby a už na letišti triumfálně prohlásil, že v rámci vyrovnání kubánského dluhu domluvil dodávky unikátního léku k léčbě „diabetické nohy“, udělal přesný opak.

Ale citujme ministra přímo z ČTK: „Když jsem se na místě seznámil se situací, rozhodl jsem se, že budeme opatrnější. Tuším, že chybí třetí fáze klinického zkoušení, a navíc tam není srovnání s existujícími preparáty. Mně se moc nechtělo jít do situace, kdy budou Češi tak trochu pokusní králíci.“

Jenže ministr zdravotnictví (a jakýkoliv jiný) nemá jen „tušit“. Naopak má přesně vědět, anebo vědět, kdo ví. Od toho šéfuje svému resortu a za to jej platíme ze svých daní. Ludvík bohužel prokázal naprostou neschopnost empatie vůči všem diabetikům, jimž kvůli cukrovce hrozí amputace dolní končetiny.

Podívejme se na fakta: V ČR se podle posledních údajů Národního zdravotnického informačního systému léčí 930 tisíc diabetiků, z toho 300 tisíc z nich trpí nejčastější komplikací, tzv. diabetickou neuropatií, která je jednou z hlavních příčin amputace nohou u diabetiků. Podle statistik končí amputací každý pátý případ tzv. diabetické nohy.

Ludvík svým rozhodnutím vzal všem současným i budoucím tuzemským cukrovkářům naději, že kdyby se jejich diabetes dostal do stádia, že jim lékaři kvůli záchraně života budou doporučovat amputaci, je tu ještě kubánský lék Heberprot-P, který lze použít právě k léčbě „diabetické nohy“.

A to jen krátce poté, co Slovensko oznámilo, že přijalo kubánskou nabídku na splátku dluhu a že jeho obyvatelé již brzy budou mít k zdarma dispozici lék, který pomáhá rychlejšímu hojení otevřených ran na dolních končetinách, čímž zabraňuje amputacím. Cena je podle vyjádření tamního ministra zdravotnictví Tomáše Druckera pro slovenský zdravotnický systém i pro pacienty nula eur, protože Slovensko tento lék v rámci dluhu tzv. deblokovalo. A stejné to mohlo být i v Česku, protože jde o tentýž dluh rozdělený po rozpadu Československa.

Ludvík nemusel létat na Kubu, aby zjistil, že kubánský lék už byl podán 165 000 pacientů s „diabetickou nohou“ v 26 zemích a že v 75 procentech případů došlo k omezení rizika amputace dolních končetin. A že lék už je ve fázi testování v pěti evropských zemích, mimo jiné ve Španělsku, kde jej Kubánci od roku 2012 vyrábí ve spolupráci s Praxis Pharmaceuticals v baskickém městě Vitoria.

Nic z toho nám ministr Ludvík neřekl, naopak nás „chrání“, abychom nebyli pokusnými králíky. Kterými podle údajů Asociace inovativního farmaceutického průmyslu u jiných léků beztak jsme. „V běžících studiích v současné době může ČR mít lehce nad 20 000 pacientů,“ uvedl před rokem výkonný ředitel asociace Jakub Dvořáček.

Kubánský deník Granma (deník komunistické strany) v roce 2014 informoval, že lék Heberprot-P byl zaregistrován v Turecku a že na evropský trh mu byl předtím odepřen přístup kvůli odporu různých nadnárodních společností. Může snad mít Ludvíkovo zamítavé rozhodnutí nějakou souvislost s jeho předchozím jedenáctiletým působením ve farmacii?

Ludvíkova ministerská předchůdkyně, bývalá spolustranička a současná prezidentka České podiatrické společnosti Marie Součková má jako lékařka na léčbu diabetické nohy jasný názor. „Říznout se dá jen jednou. Když v takto bezvýchodné situaci existuje nějaká možnost, jak končetinu zachránit, určitě se vyplatí ji alespoň zkusit,“ uvedla doktorka už před třemi lety pro server Lidovky.cz.

Výmluvný je i názor americké republikánské kongresmanky Karen Bass: „Myslím, že je absurdní neposkytnout lidem přístup k unikátnímu léku, který by je mohl ušetřit takového strašného utrpení a postižení… To vše kvůli politickým neshodám s Kubou, se zemí, kde lék byl vyvinut. Přístup k této léčbě by měl být právem amerických pacientů.“ Dodejme, že USA uvolňují více než padesátileté embargo vůči Kubě už dva roky a že cítí potenciál zhruba 400 inovativních léků, který byly na Kubě vyvinuty.

Ministr Ludvík se sice dlouhodobě pohybuje ve zdravotnictví, ale rozhodně není lékař. Je to právník, ekonom, politik a manažer. A manažeři dělají dva druhy rozhodnutí. Ta dobrá a ta špatná. Brát nemocným naději, je špatné rozhodnutí.