Současná mantra zní, že takzvaný Průmysl 4.0 je obrovská příležitost. Bráno čistě podnikatelsky, nebo vědecky, je to jistě pravda. Jenže je nezbytné se na robotizaci dívat ještě lidsky. A tenhle pohled už tak zářný není.
Podle české vládní studie z roku 2016, (psali jsme) díky automatizaci a robotizaci, tedy onomu mystickému Průmyslu 4.0, skutečně vznikne asi 300 tisíc nových pracovních míst. Ovšem těch starých pracovních míst zanikne 700 tisíc. Nová místa navíc budou spojena s vyššími nároky na pracovníky, případně specializovanějšími, než nyní.
Podle globální studie společnosti PwC, o které informoval iDnes, přitom již v roce 2035 může automatizace připravit o práci až 44 procent lidí s nízkým vzděláním. Celkově pak 30 procent pracujících. A Česko je podle studie na čtvrtém místě mezi ohroženými… Významnou změnu nebo rovnou zánik dokonce 45 procent pracovních míst v Česku kvůli automatizaci předpokládá analýza i OECD Employment Outlook 2017.
Pro zemi, která přestává zvládat financovat svůj penzijní systém, a jejíž vlády za podpory voličů oddalují penzijní reformu, jak jen to jde, to není dobrá zpráva. Víc už není třeba říkat.
Místo toho bude nutností vymyslet, co by tak asi mohli dělat lidé, kteří se nevejdou ani do jedné z požadovaných škatulek, tedy „potřebná úroveň vzdělání“, nebo „tvůrčí a nápaditý duch“. Pravda, přemýšlet by měli především oni sami. Ale již jen proto, že se problém týká lidí s nižším vzděláním a méně invenčním myšlením, nelze předpokládat, že se budou opravdu všichni ohrožení s několikaletým předstihem věnovat vymýšlení a přípravě na to, co budou dělat, až jejich opravdu místo zanikne.
Tohle je totiž ohrožení, které nevyřeší větší zdanění firem, nebo nějaká „milionářská daň“, jak vždycky navrhují rudé a narudlé strany typu sociální demokracie. Současně je nevyřeší ani sociální inženýrství s dovozem migrantů, jak o něm básní salónní levičáci a pseudohumanisté či bruselští byrokraté a Angela Merkelová.
A úplně to nevyřeší ani rozsáhlé změny ve školství, i kdyby se k nim už schylovalo, což se navíc stále neděje. Jednoduše proto, že zdaleka ne každý má na to, aby vystudoval nějaký specializovaný obor, nejlépe na vysokoškolské úrovni. A další lidé by na to možná měli, ale prostě je to neláká, protože chtějí dělat něco jiného. Co třeba se všemi těmi kluky, kteří chtějí být řidiči, když firmy začnou používat robotická auta, jež už nyní fungují v testovacím provozu?
A aby toho nebylo málo, robotizace postupuje ruku v ruce se šířením internetu. V řadě oborů by dokonce bez internetu fungovala jen stěží. Jenže šéf největšího čínského e-shopu Alibaba, miliardář Jack Ma, loni na jaře předpověděl, že kvůli ztrátě pracovních míst způsobené rozšiřováním internetu, čeká lidstvo 30 let neštěstí, plných sociálních konfliktů. To, že stroje nenahradí lidi, ale budou s nimi spolupracovat, se podle Ma dá dosáhnout tak, že stroje budou dělat jen to, co lidé nemůžou.
Abych se vrátil na začátek. Když se naplní všechny předpovědi, a když vezmeme v úvahu, že realita bývá ještě „hustší“ než seriózní předpovědi, je celý Průmysl 4.0 skutečně velkou příležitostí. Bohužel k velkému sociálnímu průšvihu.
