Chudá země drsných podmínek se tak nejprve proslavila svými vojáky. „Švejcaři“ vždy patřili k obávaným a spolehlivým bojovníkům všech armád a ne náhodou byla švýcarská garda jedinou jednotkou, které důvěřovali i papežové. Postupně se Švýcarsko začalo prosazovat v civilizovaném světě i díky svým sýrům, čokoládám, hodinkám, sanatoriím, školám a diskrétním bankám.

Ale to největší, co Švýcaři dokázali přinést lidstvu, je systém soužití nazývaný přímá demokracie. O důležitých zákonech počínaje rozpočtem a konče eutanázií rozhodují (pokud alespoň sto tisíc lidí považuje rozhodnutí vlády a parlamentu za nerozumné) občané sami. A výsledek referenda stojí nad všemi zákony.

Fakt, že Švýcaři o víkendu v plebiscitu drtivou většinou odmítli možnost nechat si od státu doživotně vyplácet pravidelný plat, aniž by museli cokoli dělat, se dal očekávat. Zastánci bezpracného příjmu od státu argumentovali obecnými zásadami, většina Švýcarů se však pustila do skutečných počtů. Občané alpského státu v minulosti již odmítli návrh na zrušení DPH a jeho nahrazení spotřební daní, také odmítli návrh na omezení imigrace a zvýšení daní cizincům nebo návrh na snížení daní obcím.

V roce 2014 zamítli návrh, aby Švýcarská národní banka držela nejméně 20 procent svých rezerv ve zlatě, jež se nikdy nesmí prodat a musí se skladovat výhradně na území Švýcarska. Propadl rovněž návrh posílit vojenské letectvo nákupem gripenů. Na otázku, zda zachovat 78 zdravotních pojišťoven nebo je zrušit a nahradit jednou centrální, odpověděli, že chtějí zachovat počet pojišťoven.

Nedělní referendum vyvolala partička intelektuálů pod heslem, že základní příjem má být součástí obecného demokratického práva na život. Občané to pochopili tak, že jde o pokus postavit se hlavnímu politickému proudu a také, že systém radikálního přerozdělování příjmů by sloužil jen příživníkům. Nenechali se obalamutit komunistickou vábničkou každému podle jeho zásluh, každému podle jeho potřeb. Přistoupit na taková pravidla hry by pro ně znamenalo připravit se o svobodu.