Politika centrálních bank je jednoznačně komunikovaná. Pomocí nízkých sazeb a nákupů dluhopisů chtějí podpořit spotřebu a nastartovat inflaci. To by následně mělo podpořit výrobu a dál roztáčet ekonomické kolo.

Pokud se na tento proces podíváme ze strany investora, tak je hned patrné, že centrální banky teď ve velkém absorbují tržní rizika. To soukromým investorům uvolňuje ruce a usnadňuje rozhodování do budoucnosti. S cílem zamezit propadům jsou centrální banky ochotny nalévat na trhy nové prostředky. Prakticky se z nich staly hedgeové fondy, které svými obrovskými nákupy manipulují trh a tržní očekávání. A rozhodně není dobré se proti nim postavit. Za 8 let umístily 11,3 bilionu dolarů, což je objem peněz, kterým nedisponují ani všechny soukromé hedgeové fondy na světě dohromady.

Výhoda centrálních bank oproti soukromým investorů je v tom, že mají k dispozici neomezený objem peněz. A dokud nepřijde vysoká inflace, tak na ně ani nebude vyvíjen politický tlak, aby nepouštěly do systému tolik levných peněz. Nenechejme se ale zmást. Uvolněná měnová politika a pumpování peněz do oběhu nesou s sebou řadu rizik.

Ekonomové se obávají zejména upadnutí vyspělých zemí do pasti likvidity. V ní by zásahy centrálních bank přestaly fungovat a hospodářská recese by přišla bez ohledu na to, kolik peněz by se v ekonomice nacházelo. Dalším problémem je pak značné ovlivnění tržních očekávání. Investoři i firmy teď spoléhají, že je vyšší moc vždy zachrání. Co se ale stane, když jednou centrální banky vypnou své tiskárny na peníze? To si zatím nechceme ani představovat.

Autor je analytikem společnosti Finlord
(Redakčně upraveno)