Za tímto vývojem stojí rostoucí nejistota ohledně obchodní politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa, především v souvislosti s jeho nečekanými prohlášeními a změnami v celní politice vůči Číně. Otevírá se tak otázka: Ohrozí Trumpova politika postavení dolaru jako světové rezervní měny číslo jedna?
Donald Trump se v minulosti netajil přáním oslabit dolar, aby posílil konkurenceschopnost amerických vývozců a přilákal zpět výrobu z Asie. Ačkoliv v současnosti tvrdí, že jeho obchodní politika má dolar „nakonec posílit“, ve skutečnosti lze jeho rétoriku i praktické kroky číst jinak.
Prudší oslabení dolaru by mohlo skutečně krátkodobě pomoci oživit domácí průmyslovou výrobu a snížit tlak na americký zahraniční dluh. Od 80. let se totiž velká část výrobních kapacit přesunula do levnějších asijských ekonomik – tento trend by Trump rád zvrátil.
Dlouhodobější oslabování dolaru může rovněž přinést „úlevu“ rostoucímu americkému zadlužení. Veřejný dluh USA v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) dosahuje aktuálně více než 124 procent, zatímco rozpočtový deficit v posledním roce Bidenovy administrativy činil téměř sedm procent.
Pro letošní rok rozpočet počítá se schodkem přes šest procent HDP. V této situaci může slabší dolar teoreticky snížit reálnou hodnotu dluhu, i když zároveň zvyšuje tlak na inflaci a úrokové sazby.
Historicky se americký dolar stal světovou rezervní měnou především díky dominanci USA po druhé světové válce a zavedení tzv. Brettonwoodského systému. Tehdy byl dolar přímo navázán na zlato (35 USD za unci, pozn. aut.), což mu dodávalo důvěryhodnost.
I po rozpadu tohoto systému v 70. letech zůstal dolar dominantní měnou díky velikosti americké ekonomiky, hloubce finančních trhů a globálnímu významu amerických státních dluhopisů.
Zvláštní roli v tomto systému hraje desetiletý americký státní dluhopis – považovaný za „nejbezpečnější“ aktivum světa – který je úzce propojen s dolarem. Čína drží prostřednictvím svých státních fondů americké dluhopisy v hodnotě kolem 760 miliard dolarů, což představuje přibližně dvě a tři procenta celkového amerického dluhu.
Tento objem jí dává do ruky ekonomickou páku, byť s omezenou možností ji využít bez negativních dopadů i na vlastní ekonomiku. Rusko naopak mezi lety 2013 až 2019 prodalo většinu svých amerických dluhopisů (v hodnotě přes 180 miliard USD), čímž se částečně vyvázalo z dolarového systému.
Pokud by Donald Trump pokračoval v tlaku na obchodní partnery, například prostřednictvím hrozeb cel a vypjaté rétoriky, mohl by tím vyvolat řetězovou reakci. Klíčoví partneři USA by se mohli začít obávat dlouhodobé nestability a politizace obchodních vztahů.
To by je mohlo vést k postupné diverzifikaci rezerv – tedy k odklonu od dolaru směrem k jiným měnám (např. euru, jüanu) či ke komoditám, jako je zlato.
Světové centrální banky už částečně reagují. Podíl amerického dolaru na globálních devizových rezervách podle Mezinárodního měnového fondu klesá – z více než 70 procent v roce 2000 na zhruba 58 procent v roce 2024. I když dolar stále zůstává jasnou jedničkou, trend ukazuje na rostoucí snahu států o diverzifikaci.
Zda dolar skutečně přijde o status „měny číslo jedna“, závisí na mnoha faktorech – nejen na Trumpovi. Mimo geopolitiku hraje klíčovou roli i technologický vývoj (např. digitální měny centrálních bank – CBDC), stabilita amerického finančního systému a důvěra investorů. Dolar sice prochází otřesy, ale zatím nemá vážnou alternativu, která by jej plnohodnotně nahradila.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
