Energetická firma tak následuje příkladu dalších firem s majetkovou účastí státu, jakými jsou např. Lesy ČR, Česká pošta, VZP nebo Budvar, které rovněž přehodnotily svůj dřívější program štědrého sponzoringu. Především sportovním klubům tak nastávají hubenější roky, protože se ještě nevypořádaly s výpadkem cca 2,5 mld. Kč ročně od Sazky a nový systém státního financování sportu, který počítá s vyšším zdaněním hazardu, zatím není ani nastaven, natož aby mohl být zahrnut do rozpočtu sportovních organizací.
Přiškrcení sportovního sponzoringu ČEZ se už projevuje v konkrétních krocích. Svůj rozpočet bude zřejmě muset osekat BK Nymburk, který se díky desítkám „duhových“ milionů korun ročně dostal do širší evropské špičky, účastnil se „postsovětské“ VTB ligy i různých jadranských soutěží, ale do prestižní Euroligy se nikdy neprobojoval, přestože měl kádr složený výhradně z Američanů a českých reprezentantů. Podle posledních zpráv se odhlásil z nastávajícího EuroCupu, stříbrné klubové soutěže, a bude zřejmě startovat pouze ve zcela nové evropské soutěži, Poháru FIBA.
O název ČEZ přišla koncem června hokejová aréna ve Vítkovicích, kde v květnu probíhal světový hokejový šampionát, na jaře také tenisové Koloseum na pražské Štvanici. Tenisový svaz tak škrtal v rozpočtu tři miliony Kč. O slíbený milion na poslední chvíli přišli organizátoři cyklistického závodu Okolo jižních Čech, což znamená přeřazení do nižší výkonnostní kategorie a zřejmě pokutu od mezinárodní federace.
Podle prezidenta tenisové federace Ivo Kaderky nastaly pro český sportovní sponzoring zřejmě nejhorší časy, protože podobně jako ČEZ se chovají i další bývalí velcí donátoři. Zatímco dříve byly ve hře miliony od jednotlivých partnerů, dnes jde spíš o statisíce. „Velké státní firmy by v tom samozřejmě měly být lídrem. Podívejte se, jak to v tomto směru funguje v Německu,“ upozorňuje.
Zdá se však, že je to názor, který se minul s dobou o několik desítek let. Velké firmy, včetně těch se státní majetkovou účastí, se v poslední době vypořádávali s krizí tak, že v první řadě seškrtaly tzv. zbytné výdaje a těmi podpora českého profesionálního sportu v jejich očích je. Jaký přínos pro naší firmu má, ptají se, název stadiónu za několik miliónů ročně, kam přijde pár desítek rodičů a známých na utkání konané dvakrát měsíčně?
Český profesionální sport zkrátka nemá ani zlomkovou marketingovou hodnotu toho německého. Velké firmy si uvědomily, že pokud mají vydávat peníze na veřejně prospěšnou činnost, tak podpora profesionálního sportu není tou nejlepší cestou, protože má minimální efektivitu. Podporu sportu na školách či amatérských a mládežnických týmů by měl převzít stát formou přímých dotací v rámci rozpočtu, od toho státní firmy konec konců ani nejsou. Navíc dřívější toky peněz ze státních firem do sportu, za nimiž stály osoby přímo napojené na politické strany (Chvalovský, Jansta, Fibingerová, Kaderka, Svorada), vzbuzovaly často údiv. Zdá se, že ve sportovním sponzoringu právě končí pětadvacetiletá kapitola.
