Zasedání ECB dopadlo vesměs tak, jak se čekalo. Novinkou je, že k tomu, aby banka zvýšila úrokové sazby, bude třeba, aby se inflace nacházela na úrovni dvou procent dostatečně dlouhé období před koncem prognózovaného horizontu. Krátkodobé přestřelení či dosažení dvou procent k takovémuto kroku rozhodně stačit nebude.
Celkově tak nová „forward guidance“ vyzněla ve prospěch spíše ještě delšího období uvolněné měnové politiky. Ani tak ale společná evropská měna nereagovala. Z prázdninové letargie jí nevyvedly ani evropské indikátory PMI.
Ty dopadly ještě lépe, než se čekalo, a stále se tak pohybují na historických maximech. Jejich úroveň však s reálnými daty v průmyslu v posledních měsících příliš nekoresponduje, což může být důvod, proč tyto ukazatele ignorovala i společná evropská měna.
České koruně se tento týden příliš nedařilo. Pondělí sice ještě zahájila na úrovni 25,55 CZK/EUR, v průběhu týdne však oslabila až na 25,70 CZK/EUR. Výrazné ztráty utrpěl i polský zlotý, který je však zkorigoval.
V pátek se tak jeho kurz nacházel už na úrovni 4,569 PLN/EUR, tedy o 0,3 procenta níže, než před týdnem. Regionální měny trpěly především pod tíhou vývoje tržních úrokových sazeb. Ty se v České republice propadly na nejnižší hodnoty od konce června, což koruně zrovna neprospělo.
Naději v tomto směru slibuje srpnové zasedání České národní banky, které s největší pravděpodobností přinese další utažení měnové politiky. To by mělo kurz koruny vrátit zpět na posilující trajektorii.
Autorka je ekonomka Komerční banky
(Redakčně upraveno)
