Jeden příklad za všechny. Klíčovým důvodem mimořádné inflace v Česku zejména loni bylo dramatické celosvětové zdražení ropy a produktů z ní, které nastalo v důsledku invaze a souvisejících západních sankcí proti Rusku. Například litr nafty se loni v prvních týdnech po invazi v Česku prodával průměrně až za cenu kolem 50 korun.
Pokud by Česko platilo eurem, bylo by ale zdražení nafty a ropných produktů ještě výraznější. Ropa a ropné produkty se totiž na světových trzích obchodují v dolaru. I tuzemské čerpací stanice by nakonec musely do svých cen promítnout zmíněné výraznější oslabení eura vůči dolaru – výraznější v porovnání s tím, jak vůči dolaru v uplynulém půldruhém roce oslabila koruna.
V zásadě tedy platí, že v uplynulém půldruhém roce koruna působila méně inflačně, než by působilo euro, pokud by jím Česko platilo. Nutno ale dodat, že centrální banka v Česku musela za účelem boje s inflací zvýšit svoji základní sazbu výrazněji než Evropská centrální banka (ECB). Drží ji nyní na úrovni sedmi procent, zatímco ECB na hodnotě 4,25 procenta.
Přitom platí, že čím vyšší základní sazba je, tím citelněji může ekonomiku tlumit – například skrze zdražení úvěrů, a tedy i investic. Čím vyšší sazba, tím ovšem také výraznější tlak na zpevnění měny, což právě představuje klíčový důvod v pozadí uvedeného menšího oslabení koruny k dolaru než eura k dolaru.
Česká národní banka (ČNB) navíc po převážnou část loňska i letoška za silnější korunu intervenovala, i když z větší části jen slovně, nikoli prodejem deviz. ECB takovou intervenci za silnější euro neprováděla. Ovšem i po prodeji části svých devizových rezerv jich ČNB stále má poměrně značný objem; v poměru k hrubému domácímu produktu nadále jeden z nejvyšších na světě.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
