Lázeňská města by se měla zaměřit na západní země s dostatečnou kupní silou

Rozhovor
Pro lázeňská města je nesmírně důležité, aby zde turisté pobývali dostatečně dlouhou dobu. Dnešní trend ale přeje spíš krátkodobým pobytům. Lze to změnit. „Pokud zde bude co dělat a odpovídající bude i kvalita, projeví se to i na délce pobytu,“ říká Petr Zlámalík, odborník Mastercard Advisors na oblast Smart City. V rozhovoru přibližuje také jedinečný projekt, který připravily společnost Mastercard a Destinační a informační agentura Františkovy Lázně.
Unikátní kombinace tří lázeňských měst by se mohla stát nástrojem pro zvýšení návštěvnosti a turismu v celém regionu, říká Petr Zlámalík. Foto: Mastercard

Jak vznikl nápad analyzovat města lázeňského trojúhelníku?
S nápadem na analýzu současného turistického ruchu a především přípravu lázeňských měst na jejich budoucí rozvoj, řekněme i z ekonomického a technologického hlediska, přišel prvně starosta z Františkových Lázní Jan Kuchař, kterému se podařilo domluvit s naší společností projekt na toto velmi aktuální a zajímavé téma. Posléze se k tomuto nápadu připojily i Mariánské Lázně a Karlovy Vary, za což jsme velmi rádi a budoucímu rozvoji lázeňských měst fandíme.

Vyplynuly z analýzy nějaké překvapivé závěry?
Překvapivé je, že ve všech třech městech lázeňského trojúhelníku se zahraniční turisté podílejí více než z poloviny na celkové útratě platebními kartami u obchodníků v daném městě (52 % až 59 %).
Analýza ukázala, jak se liší struktura zahraničních turistů v jednotlivých městech. Pro Karlovy Vary jsou typičtí návštěvníci z Ruska, kteří přijíždějí v průběhu celého roku a kteří zde rádi hojně nakupují. Pro Mariánské Lázně jsou nejdůležitějšími turisty Němci, Britové a až poté Rusové. Návštěvníci Františkových Lázní jsou zase téměř výhradně Němci.
Sezónnost jednotlivých měst je značná. Pro Karlovy Vary jsou nejdůležitější měsíce květen a září. Mariánské Lázně mají slabé měsíce prosinec, únor, březen a červen. Františkovy Lázně mají nejnižší sezónnost turistů z těchto tří měst. Naopak se ale liší nakupování místních obyvatel, což je způsobeno nedostatečnou vybaveností a zastoupením obchodů ve městě.

PSALI JSME:
Rusy už česká lázeňská města nebaví, jejich předražené byty ale nikdo nechce

Jak by měla vypadat budoucnost lázeňských měst? Jaká opatření by města měla po případném zápisu do UNESCO učinit?
Rozvoj lázeňských měst ale není zdaleka jenom UNESCO. V dnešní době se trh cestovního ruchu dynamicky mění a působí na něm velká konkurence i mezi jednotlivými státy, městy a oblastmi. Unikátní přírodní nebo historická propozice už pomalu přestává stačit a turisté a návštěvníci vyhledávají i kvalitu a variabilitu souvisejících služeb, ať už v oblasti ubytování, gastronomie či volnočasových aktivit, ale také dopravní dostupnosti a mobility obecně. UNESCO je pouze jeden z možných faktorů, který napomůže posílit pozici a image těchto měst, ale určitě není všelék.
Budoucností lázeňských měst by měl být postupný a především koncepční rozvoj v pěti hlavních oblastech: Udržitelná doprava a mobilita ve městech, služby a infrastruktura pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu, ale i posilování bezpečnosti a ochrana životního prostředí a v neposlední řadě efektivní komunikace, a to jak směrem dovnitř k občanům, tak i navenek směrem k turistům.

Projevil by se případný zápis na seznam UNESCO pouze v daných třech lázeňských městech, nebo v celém kraji?
Ten dopad by byl zcela určitě v celém kraji, mimo lázeňská města by rostla především poptávka po levnějším ubytování v okolních městech či vesnicích. Což nás oklikou opět vede k nutnosti posilování dopravní obsluhy a interoperability. Navíc nezapomínejme, že o UNESCO neusilují pouze tři lázeňská města, ale máme tu také Montanregion Krušné hory a spoustu dalších zajímavých lokalit, jako je Loket, Seeberg, Soos, relikviář v Bečově a mnohé další.
Ale právě hodně unikátní kombinace tří lázeňských UNESCO měst, navíc v rozumné vzájemné dojezdové vzdálenosti, by se mohla stát nástrojem pro zvýšení návštěvnosti a turismu v celém regionu, což klade vysoké nároky na vzájemnou součinnost nejen mezi městy, ale i mezi soukromou a veřejnou sférou.

PSALI JSME:
Západní Čechy: Lázeňské království

Průměr počtu dnů, které návštěvníci v lázeňských městech stráví, je ve většině případů stagnující či spíše klesající. Obzvláště u zahraničních návštěvníků je tento trend markantní.
Záleží na nabídce služeb. Pokud zde bude „co“ dělat a odpovídající bude i kvalita, projeví se to i na délce pobytu. Cílem je minimalizovat jednodenní nebo několikahodinové návštěvníky s minimálním ekonomickým dopadem pro místní podnikatele, ale s výrazným dopadem na kapacity a infrastrukturu (parkování, odpady nebo bezpečnost), a zaměřit se na turisty, kteří v lázeňských městech chtějí strávit několik dní a pořádně si je a nabídku doprovodných volnočasových aktivit užít.

Na jaký typ zahraničních turistů by se měla kandidátská města v souvislosti se vstupem do UNESCO připravit?
To je spíše otázka na města. Naším úkolem nebylo říct, na jaké konkrétní země nebo oblasti se mají zaměřit. Nabídli jsme městům spíše takovou kuchařku, kde jsou shrnuta kritická opatření, která by měla města realizovat tak, aby byla na případné nárůsty turistů dobře připravena. Kritická je zde samozřejmě komunikace a marketing: Cílování a komunikační mix by měl poté odpovídat plánům měst. Osobně si myslím, že by se města měla zaměřit ideálně na země na západ od nás, s dostatečnou kupní silou, a také na podporu národního cestovního ruchu.

PSALI JSME:
České lázeňství šlape, i přesto lamentuje

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Cestování

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.