Nás to potěšilo. V podstatě jako jediní jsme se domnívali, že recese druhé poloviny loňského roku byla pouze technického rázu. Téměř nedopadla na trh práce, který navíc vstřebával příliv ukrajinské pracovní síly, nijak zásadně tudíž ani nepomohla v boji s inflací.
I když byl tedy výsledek za první čtvrtletí pro trh pozitivním překvapením, my jsme hned dodávali i tu druhou část zprávy – rychlého růstu se letos opravdu nedočkáme. Pokud jde o dlouhodobý potenciál našeho hospodářství, ten zůstává relativně nízký.
Investiční rozhodování v privátní sféře komplikuje vysoká inflace a nejistota ohledně budoucí kupní síly, na straně veřejného sektoru, pokud pomineme problematiku omezených finančních zdrojů, pak přetrvávající bolest v podobě slabého projektového řízení. Bez strukturálních změn a investic do nich se na vyšší růstovou dráhu posuneme jen těžko.
A ani výhledy do konce roku k bezbřehému optimismu nenabádají a aktuálně zveřejňované sentiment indikátory z evropských zemí i tuzemska nám, alespoň prozatím, dávají za pravdu. Poslední měsíc či dva pozorujeme zhoršenou náladu průmyslníků ve světě, v Německu i u nás.
Po razantním nárůstu spotřebitelské nálady českých domácností během prvních měsíců letošního roku přinesl květen celkem výrazný pokles. Nálada domácností je hodně vrtkavá. Současnou situaci hodnotí dokonce lépe než před rokem, obávají se ale nadcházejících dvanácti měsíců.
To lze dát do souvislosti s představovaným vládním fiskálním balíčkem. Zpráva pro vládu je jasná, domácnostem je třeba jednoduše a jasně vysvětlit potenciální dopady. To nejhorší z jejich pohledu je totiž právě nejistota.
Za celý letošní rok tak očekáváme růst tuzemského hospodářství v reálném vyjádření o pouhých 0,6 procenta. Za celou eurozónu přitom čekáme dvojnásobnou dynamiku, tedy přírůstek ve výši 1,2 procenta. I v letošním roce nám tedy budou naši západní sousedé v ekonomické úrovni utíkat.
Autor je hlavní ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
