„Nejvyšší tresty jsou za smrt nejméně dvou lidí. Vyšší trestní sazba čeká i na toho, kdo šířením nemoci porušil nějakou povinností vyplývající z jeho zaměstnání, postavení nebo funkce,“ informovala náš portál právnička Petra Gříbková ze společnosti Atlas Consulting, jejíž analytici práva v minulých dnech vypracovali bleskovou analýzu českých judikátů – tedy platných rozsudků, potvrzených vyššími soudy.
Z analýzy vyplývá, že soudy se umí s takovými případy vypořádat: Svědčí o tom dvě desítky pravomocně odsouzených případů, kdy šlo o šíření různých typů žloutenky a HIV. Koronavirus má nyní podle práva stejnou nebezpečnost. Podobně jako AIDS (včetně viru HIV), tyfus, ebola, SARS, pohlavní nemoci, úplavice, salmonela, tuberkulóza, cholera, mor a další závažné nemoci.
„Není vůbec podstatné, zda k nakažení další osoby dojde, protože trestné je již jen to, že pachatel zvýší nebezpečí rozšíření nakažlivé nemoci,“ vysvětluje Gříbková. Přesně za toto podle ní Nejvyšší soud odsoudil na tři a půl roku muže, který věděl o své HIV pozitivitě a přitom měl nechráněný anální sex s dvanácti muži. Jiný pachatel, který vědomě nakazil HIV dva nezletilé chlapce a ohrozil minimálně dalších dvacet lidí, dostal trest odnětí svobody dokonce na jedenáct a půl roku.
Vyhlášení nouzového stavu kvůli pandemii koronaviru Covid-19 zpřísnilo trestní sazby také u dalších trestných činů. Spáchat dnes trestný čin automaticky znamená přitěžující okolnost a výhled mnohem delšího pobytu ve vězení. Tak třeba za obyčejnou krádež hrozí až osm let vězení. Za opuštění karantény až šest let.
„I kdyby nakažený jen opustil karanténu, a nikoho nenakazil, lze už takové jednání velmi pravděpodobně posuzovat jako přípravu trestného činu,“ uvedl pro portál iDnes advokát Jan Samec. Za úmyslné šíření koronaviru hrozí v nejpřísnějším odstavci trestního zákoníku až dvanáctiletý trest vězení.
