Oproti tomu u dluhopisů netransparentních firem, pro které se na trhu vžil pojem „finanční šmejdi“, je likvidita prakticky nulová. Jejich dluhopisy totiž veřejně obchodovatelné nejsou, takže se jich prakticky nemůžete zbavit. Většina tuzemských firemních dluhopisů nesplňuje přísná kritéria pro obchodování na burze. Jsou často emitovány netransparentními společnostmi bez ratingu, zajištění, které mnohdy ani nezveřejňují účetní závěrky, jak jim to ukládá zákon.
Emisní podmínky sice zpravidla umožňují převod dluhopisů na třetí osobu nebo tzv. předčasné splacení emitentem, ale ruku na srdce, kdo by měl zájem odkoupit rizikové dluhopisy, často předlužené společnosti? Předčasné splacení navíc bývá možné až ve chvíli, kdy emitent z nějakého důvodu neplní závazky – pokud např. emitent vstoupí do likvidace nebo soud rozhodne o jeho úpadku. A jak známo, kde nic není, ani smrt nebere, a tak sice můžete vznést svůj požadavek, splacení jistiny a úroku se už ale pravděpodobně nedočkáte…
Pro drobné a nezkušené investory může mít ztráta úspor fatální následky. Často se zhlédnou v nějakém líbivě odprezentovaném, avšak nereálném podnikatelském záměru, do kterého leckdy vloží celoživotní úspory. Vymahatelnost těchto pohledávek však bývá velmi problematická a v podmínkách současné české legislativy je, bez prokázání podvodného záměru, možná pouze soudní cestou.
Proč se tedy od pochybných podnikových dluhopisů raději držet dál? Je to jednoduché. Pokud uvěříte finančním šmejdům, může se vám snadno stát, že místo bezpečné investice budete v ruce držet bezcenný kus papíru. Slibovaný ambiciózní podnikatelský plán mezitím zkrachuje a vám nakonec zbydou jen prázdné kapsy a oči pro pláč. Podobně dopadli například investoři dluhopisů společností Zoot, Triload Invest, Sedma Praha, iConsulting4Companies nebo EMTC, kterým firmy nyní dluží stamilionové částky…
Autorka je tisková mluvčí serveru Rizikovedluhopisy.cz
(Redakčně upraveno)
