Lord Mountbatten: „Kdo by k čertu chtěl zabít starého muže?“

Není to kulaté výročí, ale připomenout bychom si to měli. Zejména ti z nás, kdo v poslední době sledovali, anebo sledují seriál televize Netflix Koruna/The Crown. V těchto totiž dnech uplynulo 42 let atentátu na lorda Louise Mountbattena, prastrýce britského následníka trůnu prince Charlese, nejmladšího syna sestry poslední ruské carevny Alexandry a pravnuka královny Viktorie.
O smrti lorda Mountbattena se i po více než 40 letech stále objevují různé teorie. Foto: Allan Warren – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=12111584

A také bratrance vládnoucí britské královny. Abychom příbuzenské vazby ještě více zkomplikovali, dodejme, že jeho starší sestra, princezna Alice, byla matkou letos zesnulého prince Philippa, vévody z Edinburghu, manžela královny Alžběty II. A pro dokreslení – jeho druhá starší sestra Luisa Mountbatten se stala švédskou královnou jako druhá manželka švédského krále Gustava VI. Adolfa.

Ve zkratce. Lord Mountbatten bývá uváděn jako důvěrník následníka britského trůnu, prince Charlese, jenž jej přesvědčil ke sňatku s Dianou Spencerovou. „Dickie“, jak byl v královské rodině familiárně oslovován, se však této svatby nedožil a nikdy se ani nedozvěděl, jak nesprávně budoucí princeznu Dianu odhadl. V každém případě se ale na jeho počest v její svatební kytici objevily jím oblíbené žluté růže.

Louis Francis Albert Victor Nicholas Mountbatten se sice narodil v anglickém Windsoru, ale po předcích byl německého původu, resp. z koburské dynastie. Až do svých sedmnácti let, kdy už během první světové války sloužil v britském královském námořnictvu (podle rodinné tradice do něj vstoupil již ve třinácti letech, pozn. aut.), užíval šlechtický přídomek von Battenberg.

Princezna Viktorie Hesenská a Rýnská, její manžel princ Ludvík Battenberský a jejich čtyři děti princezna Alice, princezna Louisa, princ Jiří a princ Ludvík (Louis) v roce 1902. Foto: Neznámý autor, Wikipedia

Změna rodového jména a svatba roku

V červnu roku 1917 se však jeho rodiče pod tlakem protiněmeckých nálad vzdali svých německých jmen a titulů a změnili rodové jméno z německého Battenberg na anglické Mountbatten; zatímco tehdejší britský král Jiří V. rozhodl o tom, že královská rodina přijme anglosaský přídomek Windsor místo původního Saxe-Coburg-Gotha.

Po válce, ve svých 22 letech, se Louis Mountbatten oženil s Edwinou Ashleyovou, která v té době byla údajně nejbohatší dědičkou na světě. Její dědeček jí zanechal jmění ve výši dvou milionů liber, což dnes odpovídá zhruba 90 milionům liber šterlinků. Tehdejší roční příjem jejího manžela, jako příslušníka námořnictva, dosahoval 610 liber (dnes přibližně 27 tisíc liber). Sňatek, později tiskem označený za „svatbu roku“ přilákal do londýnského Westminsteru na osm tisíc lidí.

Během druhé světové války Mountbatten povýšil z velitele torpédoborcové flotily až na vrchního velitele spojeneckých sil v jihovýchodní Asii (1943-46). V roce 1947 se stal posledním místokrálem Indie a poté prvním generálním guvernérem Indického dominia. Svou kariéru ukončil v roce 1965 v hodnosti admirála po šesti letech v pozici náčelníka britského generálního štábu obrany.

Lord a lady Mountbattenovi s Mahátmou Gándhím v roce 1947. Foto: No 9 Army Film & Photographic Unit – Through My EyesThis is photograph IND 5298 from the collections of the Imperial War Museums, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6992274

Konečně přestalo pršet…

Toho dne, v pondělí 27. srpna 1979 byl nádherný slunečný den a po několika dnech konečně přestalo pršet. Lord Mountbatten a část jeho rodiny si užívali každoroční srpnovou dovolenou v prázdninovém sídle Classiebawn Castle poblíž vesnice Cliffoney v hrabství Sligo v Irské republice. Při snídani se rozhodlo, že si vyjedou na své rybářské lodi Shadow V, zakotvené o kilometr dál v přístavu Mullaghmore, aby z moře vyzvedli návnady na humry, které předešlého dne nastražili.

V půl dvanácté se na Shadow V nalodil Mountbatten spolu se svou dcerou Patricií a jejím manželem, filmovým producentem lordem Johnem Brabournem, jeho matkou, lady Doreen Brabourneovou, a Patriciinými čtrnáctiletými dvojčaty Nicholasem a Timothym. A také s patnáctiletým Paulem Maxwellem, který ve vesnici trávil dovolenou a pomáhal na lodi.

„Dva detektivové z irské policie sledovali člun dalekohledem ze břehu – člun proplul kolem přístavní zdi a zamířil do otevřené zátoky. Mountbatten, stojící u kormidla, přidal plyn, aby loď nabrala rychlost,“ napsal britský historik Andrew Lownie. Člun sledovaly dalekohledem také další dva páry očí – atentátníkům z PIRA.

Admirál Mountbatten na inspekci námořníků, foto z roku 1942. Foto: War Office official photographer, Puttnam (Lt) – http://media.iwm.org.uk/iwm/mediaLib//38/media-38048/large.jpgThis is photograph H 17387 from the collections of the Imperial War Museums., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30908939

Jako spousta sirek plovoucích na vodě

Přesně v 11:45, právě když loď dorazila k humřím návnadám, vzdáleným několik set metrů od břehu, stiskli tlačítko. To aktivovalo bombu, kterou na člun zakotvený v zátoce nastražili předešlé noci. „Padesát kilogramů gelignitu explodovalo a do vzduchu vylétla sprška dřeva, kovu, polštářů, záchranných vest a bot. Pak se rozhostilo smrtelné ticho,“ uvedl historik a autor knihy Mountbattenovi: Jejich životy a lásky.

„V jednu chvíli tam ta loď byla a v další chvíli tam byla jako spousta sirek plovoucích na vodě,“ řekl svědek listu New York Times. Mountbattenovo tělo s useknutýma nohama a většinou oblečení, které mu výbuch roztrhal, až na kousek oblečení s dlouhým rukávem a odznakem torpédoborce HMS Kelly (této lodi během války velel), bylo nalezeno plovoucí ve vodě obličejem dolů. Spolu s Nicholasem a Paulem byl na místě mrtev; Doreen podlehla svým zraněním následujícího dne.

Odpoledne téhož dne došlo k dalšímu krveprolití, když IRA přepadla konvoj britské armády – a poté i jednotky vyslané na jeho podporu – jen o zhruba 160 kilometrů dál na irské hranici u Warrenpointu. Osmnáct britských vojáků bylo při útoku zabito a šest jich bylo vážně zraněno, čímž se stal tento útok nejsmrtelnějším útokem na britskou armádu v období desítky let trvající občanské války v Severním Irsku.

„Zabitím tak vysoce postavené a veřejné osobnosti chtěla IRA dosáhnout toho, aby všichni v Anglii cítili strach z potenciálu IRA terorizovat britské obyvatelstvo,“ říká Timothy White, profesor politologie na Xavierově univerzitě v Cincinnati.

Mountbatten (vpravo nahoře) na snímku z ledna roku 1943 na konferenci v Casablance s Franklinem D. Rooseveltem, Winstonem Churchillem. Čtvrtým na fotografii je sir Hasting Ismay (vlevo nahoře). Foto: Bundesarchiv, Bild 183-S68745 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5369437

Lord Mountbatten jako snadný terč

Atentát na lorda Mountbattena hluboce otřásl nejen britskou královskou rodinou. K činu se přihlásila polovojenská skupina irských nacionalistů, Prozatímní irská republikánská armáda (PIRA). Vydala prohlášení: „Tato operace je jedním ze způsobů, jak můžeme upozornit anglický lid na pokračující okupaci naší země.“

Členové PIRA desítky let usilovali o odtržení Severního Irska od Spojeného království Velké Británie, aby se sjednotilo s Irskem či případně nadále existovalo jako nezávislá republika. Margaret Thatcherová, která byla zvolena britskou premiérkou těsně před atentátem, do té doby považovala Irskou republikánskou armádu spíše za zločineckou, než politickou organizaci. V reakci na atentát pak zrušila pro vězně IRA práva spojená se statusem válečného zajatce.

Mountbatten byl pro IRA jako jeden z nejuznávanějších členů královské rodiny symbolickým cílem. A současně také snadným terčem. Brendan O’Leary, profesor politologie na Pensylvánské univerzitě a autor knihy Pojednání o Severním Irsku, poznamenal, že lord Mountbatten sice nemohl předvídat, že IRA nastraží a odpálí bombu na jeho lodi, ale sám se ke své bezpečnosti choval laxně.

„Udělal strašnou chybu, že tam vůbec jezdil. A nechápu, co dělali jeho bezpečnostní poradci – jak mu mohli dovolit, aby trávil dovolenou takříkajíc na nepřátelském území,“ uvedl před lety někdejší náčelník „generálního štábu“ IRA Ruairí Ó Bradáigh, později respektovaný politik strany Sinn Féin.

Lord Louis Mountabetten ve slavnostní uniformě. Foto: Allan Warren – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=12111584

Teorie o pozadí Mountbattenovy smrti

Mountbatten byl v roce 1979 varován osobami odpovědnými za jeho ochranu, že existuje spiknutí, jehož cílem je zavraždit člena královské rodiny – pravděpodobně jeho – a bylo mu řečeno, aby toho roku do Irska nejezdil. Tuto radu ignoroval. „Kdo by k čertu chtěl zabít starého muže?“ reagoval lord Mountbatten na zprávy o možných atentátech na jeho osobu.

Po celá 70. léta trávil dovolenou ve svém irském a odmítal ochranku, přestože mu PIRA opakovaně vyhrožovala atentátem. Mountbatten byl podle historiků terčem IRA již od počátku 60. let. Vyšlo také najevo, že už předtím došlo k několika pokusům o jeho zabití. Například v roce 1978 se nezdařil pokus zastřelit Mountbattena na jeho lodi, protože rozbouřené moře bránilo odstřelovači zaměřit cíl. Na lodi byl téhož roku nalezen vystřelený projektil…

„V předchozích letech byla Shadow V sledována, aby se zabránilo umístění bomby. V roce 1979, v roce Mountbattenovy smrti, však bylo sledování z nějakého důvodu zrušeno,“ tvrdí britský historik Andrew Lownie a klade další otázky: „Proč nebyl Mountbatten v roce 1979 vzhledem ke zvýšené hrozbě lépe chráněn? Mohlo to být tím, že nechtěl být příliš kontrolován? Nebo důvod jeho smrti nesouvisel s jeho symbolickým královským postavením?“

O pozadí Mountbattenovy smrti se podle něj i po více než 40 letech stále objevují různé teorie. „Šlo buď o selhání, nebo o spiknutí, že nebyl v roce 1979 lépe chráněn. Mezitím mnoho vládních spisů, které by mohly poskytnout vhled a vysvětlení, zůstává utajeno na základě různých výjimek svobodného přístupu k informacím, nebo bylo zničeno,“ tvrdí historik Lownie.

Mountbatten s americkým prezidentem Johnem F. Kennedym v Oválné pracovně dne 11. dubna 1961. Foto: Robert Knudsen – John F. Kennedy Presidential Library, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=67288146

Tým atentátníků tvořilo zřejmě šest lidí

Mountbattenův pohřeb s krycím názvem Operace Freeman se konal 5. září ve Westminsterském opatství za účasti 1 400 hostů včetně královny Alžběty II. a 30minutového projevu prince Charlese, který byl přenášen televizí ve více než dvaceti zemích. „Život už nikdy nebude stejný, když odešel,“ napsal si Charles v den násilné smrti jeho „čestného dědečka“ do svého deníku.

Soudní proces s tehdy 31letým Thomasem McMahonem, jedním z nejzkušenějších pyrotechniků PIRA (jak později vyšlo najevo, byl vycvičen v libyjském teroristickém táboře, pozn. aut.), a 24letým známým aktivistou Francisem McGirlem, byl zahájen 5. listopadu téhož roku. Oba muži byli ještě před výbuchem zadrženi při rutinní silniční kontrole. Důkazy proti nim byly nepřímé – měli na sobě stopy gelignitu a McMahon měl na své oblečení skvrny zelené barvy ze Shadow V.

Předpokládá se, že atentátnický tým ve skutečnosti tvořilo šest lidí, včetně několika žen v roli pozorovatelek, ale nikdy se nenašel dostatek důkazů k jejich obvinění. McGirl byl propuštěn, protože pro jeho odsouzení nebyl dostatek důkazů. V roce 1995 byl při záhadné nehodě rozdrcen traktorem.

McMahon (v době exploze byl ve vazbě, pozn. aut.) byl odsouzen na doživotí, ale nakonec si odseděl jen 19 let. Propuštěn na svobodu byl na základě Velkopáteční dohody z roku 1998, která v Severním Irsku nastolila příměří mezi IRA a probritskými loajalisty. Během tohoto konfliktu zahynulo více než 3 600 lidí.

PSALI JSME:
Baron Trenck po narození nejevil známky života. Později zachránil impérium Marie Terezie

Zavřít reklamu ×
  1. 3 600 mrtvých kvůli náboženství!!!-kam se hrabe na tyhle mrtvé doba totality,kdy bylo odsouzeno 300 lidí v politických procesech…tím nesnižuji tragédii nevinných,ale proč se stále jen vypichuje zločinná doba u nás,když v celém světě bylo zabito tolik nevinných..že by to bylo tím,že tam se zabíjeli v prý demokracii a u nás prý v totalitě???Ale životy to byly stejně hodnotné.Nebo ne??!!!

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Lidé a společnost

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Daň ze štěstí se může týkat každého

Poradna
Máváte tím kouzelným papírkem a blaženě se usmíváte – konečně jsem vyhrál, štěstí mi snad spadlo z nebe. Je to radost pochopitelná, ale trochu předčasná, protože než výhra v loterii, kurzové sázce či jiné hazardní hře z nebe dopadne až do výhercova klína, ztratí se 15 procent objemu.